„Skupina vznikla z iniciativy samotných studentů žesťového oddělení,“ říká lídr Big bandu Konzervatoře Teplice (BB TK) Lukáš Čajka, který ho vede téměř od jeho počátků a vychovává pro něj na konzervatoři nové jazzmeny.

Teplická konzervatoř je o klasické hudbě, jak se zde zrodil swingový orchestr?
Hra v Big bandu ve formě školního předmětu má za úkol vychovávat schopné hudebníky pro toto specifické těleso – učit swingovému frázování, práci v sekcích a mimo jiné položit základy disciplíny i pro jiné žánry. Nakonec tyto schopnosti studenti uplatní i v dalších tělesech a hudebních směrech. A na konzervatoři se mimo klasických muzikantů rodí i noví populární zpěváci, kterým Big band pomáhá rozvíjet jejich schopnosti a pravidelně je doprovází.

A teď slavíte deset let. Plánujete nějakou větší oslavu?
Deset let Big bandu oslavíme na galakoncertě v sobotu 6. října od 19.00 v Domě kultury Teplice. Na koncertě zahraje celá kapela a to včetně jejích bývalých členů. Hostem galakoncertu bude saxofonista a zpěvák Felix Slováček mladší.


Není to trochu nevděčná až „sisyfovská práce“ s mládežnickým orchestrem? Sotva je něco naučíte a sehrajete se, tak část muzikantů odchází a přicházejí noví, se kterými začínáte znova od začátku…
Některé členy Big bandu si vychovávám už dlouho před konzervatoří v jiných souborech. Šest let na konzervatoři je přece jen dlouhá doba, a je dost času na “zaučování” nových. No a někteří členové zůstávají i po absolvování.

Je práce s některou nástrojovou sekcí v BB TK těžší než s jinou?
Každá sekce je jiná a každý nástroj si nese svoje nešvary, ale práce s nimi určitě není těžší. Sám nejsem „žesťař“, tím pádem jsem se musel naučit rozumět i potřebám jiných nástrojů.

O jaké nástroje je největší nouze?
O všechny! Celkově je ale nejméně trombónů.

Jak se mění repertoár? Hrají se staré dobré ověřené evergreeny nebo přibývají i soudobé písně v originálních aranžích?
Big band je aktivní v hudbě napříč všemi žánry. Hrajeme pop i jazz, nebo jazzrock. Repertoár se nám moc nemění, spíše přibývají nové věci. Originální aranže určitě vítáme, je to pro nás výzva a způsob, jak se odlišit.

Na který moment z Vaší kariéry leadera BB TK vzpomínáte nejraději?
Těch okamžiků bylo samozřejmě mnoho. Živě si však vybavuji náladu v kapele, když jsme v Mezinárodní soutěži v České Kamenici v roce 2010 poprvé získali ocenění. Všichni v kapele zářili nadšením, hned se plánovalo, co budeme hrát příští rok, abychom zaujali, jak budeme makat, abychom byli lepší. (úsměv)

A který byste naopak nejraději zapomněl?
Nerad vzpomínám na okamžik, kdy jsem vzal poprvé do ruky mikrofon, nadechl se a spustil: „Krásný den přátelé…“. Mluvené slovo je pro mne dodnes velkou výzvou.

Jakou hudbu hrajete se svým BB nejraději?
Mám v kapele 18 hráčů a 5 pěvců. S překvapením jsem zjistil, že neexistuje jediný preferovaný orchestr, sólista nebo žánr, na kterém bychom se jednohlasně shodli. Zastánci tradičního jazzu v řadách hráčů nedají dopustit na Counta Basieho či Duka Ellingtona, zpěvačky Ellu Fitzgeraldovou a Billie Holidayovou. Neméně početnou skupinou v orchestru jsou fandové moderního jazzu a jmen jako jsou Buddy Rich, Quincy Jones, Miles Davis či Charlie Parker. Já osobně preferuji a vždy řadím do repertoáru české autory jako Karla Krautgartnera, Kamila Hálu, skladby Big bandu, tehdy Orchestru, Gustava Broma.


Máte nějaký kapelnický vzor?
Ano, mám. Mým velikým vzorem je kapelník Karel Vlach. Bandleader, který provedl svou kapelu přes tři různé politické režimy. Se svým souborem nahrál stovky skladeb s předními českými i zahraničními sólisty. Dokázal z kapely „vymáčknout“ maximum a byl pro hráče nejenom kapelníkem ale i kamarádem. Dodnes na Karla Vlacha vzpomínají jeho kolegové jako na svého „papá“.

Který meziválečný orchestr byste si rád zadirigoval?
Dovolím si jmenovat hned dva. Zahraniční a československý. V Americe té doby bych rád spolupracoval s orchestrem Stana Kentona, s velmi moderním, aranžérsky propracovaným repertoárem. V Československu by mi bylo ctí si stoupnout před Orchestr Osvobozeného divadla, být u zrodu jazzu u nás a pracovat s pány Ježkem, Voskovcem a Werichem.

Co byste popřál svým svěřencům do dalších let?
Mnoho krásných skladeb, písní, vydařených improvizací, spolupráci se zajímavými sólisty, hudební produkce na zajímavých akcích, toleranci k šéfovi, který jim již deset let neustále opakuje, co hrají špatně, pěkné vztahy v kapele a hlavně chuť muzicírovat.