I když už do Ústí nepřijede jako úřadující Česká Miss – v sobotu ji vystřídala Jitka Válková – může se půvabná a vytáhlá Jihočeška Iveta Lutovská (25) pyšnit řadou dalších ocenění. I o nich byla řeč.

Než jste se stala Českou Miss 2009, absolvovala jste ještě soutěž s podobným názvem o šest let dříve. Tenkrát jste se pochopitelně neumístila mezi třemi nejlepšími. Mohu tedy říct, že opravdu platí, že čím starší žena, tím krásnější a zkušenější (vyzrálejší)?
Asi na tom něco bude. Ale především jde o to, že si člověk postupem času uvědomí, o co mu opravdu jde a o co usiluje. Před šesti lety jsem si řekla, že to zkusím, když už mě mamka přihlásila. Nic víc jsem od toho neočekávala. Na České Miss to bylo jiné. Zjistila jsem, že k práci v modelingu je takový titul „potřebný“. Je více práce a je pak snazší domlouvat si podmínky. Do této soutěže jsem se přihlásila sama, protože jsem si to přála a chtěla jsem to dokázat především sama sobě.


Málokdo ví, že než jste se stala nejkrásnější dívkou republiky, jela jste v roce 2007 do Číny na Miss Model Of The World. Kdo vás pro tuto soutěž vybral?
Produkce, která vysílá dívky na tuto mezinárodní soutěž mě oslovila, zda bych o to měla zájem. Nejdříve jsem to odmítla, protože jsem si říkala, že být někde skoro měsíc je strašně dlouhá doba. Pak jsem si to ale rozmyslela a řekla si, že je to vlastně možnost, jak se podívat do země, kde jsem nikdy před tím nebyla a asi bych se jen tak nepodívala.

Jak na vás Čína zapůsobila a co vám dala tato mezinárodní zkušenost?
Byla jsem ráda, že jsem se tak rozhodla, byla to velká zkušenost – jak už účast na takové velké soutěži, tak cestování a poznávání místní kultury. Rozhodně mám na co vzpomínat!

Do Ústí přijedete na charitativní benefiční módní přehlídku. Jak vnímáte tyto bohulibé akce? Navíc jste patronkou zdravotnického zařízení v Keni ve vesničce Itibo, kterou jste v létě 2009 osobně navštívila a aktivně se podílíte na činnosti v tomto zařízení…
Jsem ráda, že jsou takové akce a hlavně lidé, kteří se tomu věnují. Charitativních akcí není nikdy dost a já jsem ráda, že můžu nějak přispět k tomu, aby lidé na takové akce chodili a tím pádem se i vybraly tak potřebné peníze, ať už se jedná o psí útulky, přes nemocnice až po zdravotnické zařízení v Keni.

Prováděla jste v Africe i nějaký lehčí lékařský zákrok? Nechtěla jste být v mládí třeba doktorkou?
Nikdy jsem ani na chvíli neuvažovala, že bych se měla stát doktorkou – nemám ráda krev a celkově bolest. Když mi Aleš Bárta (manažer projektu v Itibu – poznámka autora) řekl, že jim tam budu pomáhat, myslela jsem tím, že budu třeba uklízet, bavit se s pacienty a podobně.

Ale bylo to trochu jinak, že?
Ano, opak byl pravdou. Hned první den jsem byla u porodu, druhý den už jsem pomáhala stříhat stehy a ošetřovat pacienty.
Člověk najednou zjistí, že když se ocitne v takové situaci, nepřemýšlí, zda to udělat nebo ne – a jednoduše to udělá. Samozřejmě odstupem času se divím sama sobě, že jsem to zvládla a teď opět prohlašuji, že krev a bolest nesnesu.

Před benefiční akcí pořádanou Lenkou Kocmanovou-Taussigovou půjdete, jako již tradičně všechny dívky v minulých ročnících, navštívit malé pacienty na onkologii Masarykovy nemocnice v Ústí. Co pro vás taková návštěva znamená?
Věřím, že děti budou rády, že se bude na oddělení dít „něco neobvyklého“. Věřím, že budou mít radost a my se na ně s holkami už těšíme.

Jaké jste měla dětství? Na co nejraději vzpomínáte?
Měla jsem moc hezké dětství. Nijak odlišné od jiných dětí – jednoho bratra, společný pokojík, spousta hádek o to, kdo si pustí rádio.
Moc ráda vzpomínám na to, jak jsme jezdili o prázdninách k babičkám. Dělali jsme tam spoustu lumpáren – ještě dnes, když si na to vzpomenu, musím se začít smát.

Asi jste si jako malá holčička nepředstavovala, že budete za, dejme tomu, dvacet let létat po celém světě (Čína, Thajsko, Keňa či Ústí) z jedné akce na druhou. Že nebudete mít takřka čas na odpočinek… Prozraďte – jak a kde vůbec nejraději relaxujete?
Po pravdě řečeno, nepředstavovala jsem si to ani před pěti lety. To mám na své práci ráda – vždy se objeví něco nečekaného. Ale na odpočinek si vždycky čas udělám.
Poslední dobou pro mě relaxace znamená pustit si nějaký starý český film (tedy tzv. „film pro pamětníky“), jen tak ležet na gauči a nic nedělat, nad ničím nepřemýšlet.

Co vás čeká v nejbližší době za zajímavý program? Ať už jde o focení, benefici, módní přehlídku nebo jinou akci.
Samozřejmě akce v Ústí nad Labem (smích).

V Ústí se nám jistě ukážete v krásných šatech, jaká móda je vám nejbližší? Nádherné a přepychově zdobené společenské šaty či pohodlné sportovní oblečení?
Záleží na tom, kam se chystám, ale nejraději dávám přednost džínům, pohodlnému tričku a teniskám. Takhle bych ale samozřejmě na ples nevyrazila.

Po svém úspěchu na České MISS 2009 jste přijala pozvání na červenou pohovku Jana Krause do pořadu Uvolněte se, prosím. A vypadalo to, že jste z moderátora neměla ani strach…
Jsem ráda, že to tak působila, ale ve skutečnosti jsem měla z pana Krause velký respekt. Bála jsem se, abych se neznemožnila před celým národem. Má totiž takový dar – každého dostane přesně tam, kam potřebuje. A toho jsem se bála. Naštěstí byl milý a vtipný. Ostatně jako vždy (smích).

Také jste v pořadu tenkrát říkala, že byste ráda dvě děti a také byste chtěla mít produkční agenturu. Řekněte – jak to vypadá nyní? Jde vše podle plánu?
Samozřejmě. Harmonogram sedí. První dovolená v Chorvatsku, první auto…

AUTOR: VÍT HNÍZDIL