Každopádně za chvályhodné považuji 15. výročí od sehrání první naší hry pod současným názvem (a to jak souboru - Divadlo V Pytli, tak činoherní poloimprovizované prvotiny - Kdo zabil Márda?). Poprvé jsme také přivítali nový rok (konečně po 10 letech) v opravených prostorách našeho tvůrčího sídla v Hrobu.

Nemenší radost mám z naší „současné akční skupiny“ (neb souborem v pravém slova smyslu nejsou, všichni dělají všechno) 25 souputníků, kteří se vyprofilovali za poslední 3 roky v tak neskutečně šikovnou, tvůrčí a bezproblémovou mozaiku figurek, že se nebojím přijmout jakýkoliv režijní úkol. A to je asi něco, čím se tedy (i díky nim) konečně pochlubit můžu (ať máme úkol splněný).

Potřetí nám byl svěřen masopustní průvod Žižkovem i s třemi doprovodnými akcemi, důvěru jsme dostali i v zajištění historického programu Vinobraní v Litoměřicích i pražských Vinohradech a mé velké sny o nočních světelných fantaziích se zhmotnily při realizaci Rozsvícení stromu v Chomutově a Litoměřicích plného létajících andělů, tančících pekelníků a obřích saní, jedoucích do gejzíru hvězd! Pohádky, ty já můžu!

Posledním počinem, který nás potěšil a velice bavil (tedy vedle našeho prvního „repre“plesu v Krušnohorském divadle, který byl ve skvělém námořním duchu - kam i primátor Teplic Kubera jako korzár dorazil, lístek zakoupil, noc protančil a na vlastní žádost pro potěchu všem Mackieho Messera zapěl, bylo přetvoření budovy kina na filmový ateliér, kde jsme právě v těchto dnech s naším filmovým týmem dokončili první z našich pěti Rohatých pohádek.

PETR STOLAŘ, principál a herec Divadla V Pytli Hrob