Hodinový portrét proslulého dirigenta Libora Peška natáčí v těchto dnech štáb České televize. Jeho kroky přirozeně vedly do Teplic, kde Pešek coby šéfdirigent Severočeské filharmonie působil v létech 1963 až 1969.

„To víte, že začátky nebyly snadné, hodně jsem se toho v Teplicích naučil," reagoval na naši otázku sympatický šedovlasý muž, když jsme jej s fotografem neplánovaně přepadli v hledišti velkého sálu Krušnohorského divadla. „Málokterý orchestr přijme nového dirigenta s otevřenou náručí. Muzikanti jsou ostražití, čekají, co ve vás je, jakoby říkali, tak se předveď! Navíc složení orchestru v těch letech bylo zvláštní. Existovala tu skupina mladých muzikantů, kteří tak zvaně uměli a chtěli si zahrát a kromě nich ti starší, kteří toho sice moc neuměli, ale o to víc byli o svých kvalitách přesvědčeni."

V této souvislosti zmínil koncertního mistra Karla Šroubka, který byl komunisty za jakýsi nesmyslný prohřešek vyhozen z České filharmonie a hráče v teplickém orchestru převyšoval o několik hlav. „S Karlem jsme často chodívali do baru Felix. Věděl, že když se tam objeví se mnou, nalije nám paní Magda pití zadarmo," usmíval se Libor Pešek.

Noční návraty z koncertů či z míst přátelských schůzek má spojeny ještě s jedním vjemem: typickým, téměř hmatatelným odérem husté mlhy a smogu, který tehdy v zimních měsících lázeňské město halil tak, že nebylo vidět na špičky prstů natažených rukou. Paradoxně i taková „vůně" může v člověku vyvolat vzpomínku na mládí.

A když už Libor Pešek navštívil Krušnohorské divadlo, musel se podívat i do baru a kavárny, které v 60. létech minulého století zažívaly největší slávu a bývaly místem setkávání se teplické bohémy.

Při obědě ve „šlauchu" se rozpovídal o svých dalších četných přátelích z těch „bohatýrských" let: o výtvarníkovi Josefu Brožkovi či sochařích Václavu Kyselkovi a Milanu Lahodovi. Spolu prý nemnohou číši vypili v restauraci Pikant, ale především v jejich ateliérech. Vzpomněl také svého vrstevníka, světoznámého sochaře Jana Koblasu, trvale žijícího v SRN. Při zmínce o půvabné kapličce v Bílce, která je Koblasovým dílem, se Libor Pešek znovu rozzářil. „Vím, kde je Bílka i Bořislav, jezdíval jsem tam za tetou."

Řeč přišla rovněž na někdejšího šéfdirigenta Svč. filharmonie Teplice Bohumila Berku, který byl svému o dvacet let mladšímu kolegovi velmi nakloněn. „To ani zdaleka není v naší branži obvyklé, aby k vám starší a zkušenější kolega přistupoval bez jakékoliv řevnivosti. Bohouše jsem měl moc rád," přiznal Libor Pešek, respektovaný umělec české i evropské hudební scény, charismatický muž, který v červnu 2013 oslavil neuvěřitelnou osmdesátku.

Svoji vzpomínkovou „pouť" po Teplicích svého mládí završil návštěvou Zahradního domu, kde v minulosti mívala Severočeská filharmonie zkušebnu.

EVA STIEBEROVÁ