V současnosti se Eva Stolařová znovu vrátila ke své původní profesi učitelky na základní škole, kromě toho se dál věnuje tanci, malování i kostýmnímu návrhářství.

Posledně jmenované profese zúročila při přípravě autorské výstavy, která je aktuálně k vidění ve výstavní síni v přízemí teplického zámku. Evu znám od jejích studentských let a vždycky jsem obdivovala její nesmírnou činorodost a pracovitost.

Evo jsi žena mnoha talentů. Kdy přesně jsi začala tíhnout k malování a kdy jsi do toho zakomponovala šití, kostýmní tvorbu, módní návrhářství?
Malovat jsem musela začít hodně brzy, protože si už ani nepamatuji, že bych si někdy nemalovala. Jako malá holka jsem si v jednom kuse prohlížela obrázky, četla pohádkové knížky a později jsem k těm příběhům kreslila vlastní obrázky. Svět fantazie mě lákal odjakživa. Vyrostla jsem v rodině, kde je umělecká tvorba přirozenou součástí života. Od malička jsem moc ráda asistovala u všeho, co moje maminka, babička, sestra a dokonce i tatínek vytvářeli. Všechno jsem začala dělat vlastně úplně přirozeně, bez nátlaku. A dodnes jsem s tím nepřestala, jen podle okolností měním formy a uplatnění.

Jak vznikl nápad s touto konkrétní výstavou, proč právě klasické pohádky? Čím jsou, podle Tebe, inspirativní pro současné děti, které jsou „odkojené" akčními filmy, komiksy, počítačovými hrami, kde se to hemží příšerami, mimozemšťany, střílečkami? Neobáváš se, že o princezny, Karkulky a Zimní královny nebudou mít děti zájem?
Nápad byl hezká náhoda. Byla jsem na výletě v Holandsku s mou dlouholetou kamarádkou Natálií a během dlouhé cesty autem jsme probraly mnoho témat, které se týkají našeho společného povolání. Obě učíme. Vyprávěla mi o modelech chování, které jsou zaznamenané v pohádkových příbězích. Pochopila jsem, že se vlastně jedná o popis zkušeností lidí, kteří už dávno nežijí, ale poučení si z nich můžeme vzít i dnes. Že je to vlastně pro děti jistá forma přípravy na svět dospělých. Tak mě napadlo zpracovat toto téma umělecky. Myslím, že děti tyto příběhy zajímají, že je dokonce baví, jen už potřebují jinou formu předání. Nebaví je číst dlouhé příběhy, začnou se rychle nudit. Potřebují tak zvaný „wow efekt". Ale v podstatě se lidé nemění. Jsem přesvědčená o tom, že krásné příběhy, krásně zpracované, se nikdy neomrzí, když je podáte dostatečně zajímavě. Jsem ráda za nová hollywoodská zpracování klasických pohádek. Například Kráska a Zvíře mě naprosto nadchla. A je jich mnohem více z posledních let. Samozřejmě věřím, že se najdou děti, které si prostřednictvím mé výstavy najdou cestu k přečtení celé pohádky.

Do kdy je možno na výstavu do Regionálního muzea v Teplicích, které sídlí na zdejším zámku, přijít?
Výstava potrvá do neděle 28. května 2017.

Eva Stieberová