Miloš Michálek (ročník 1949), ústecký rodák, je významným výtvarníkem a profesorem na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí již od jejího založení v roce 1991. V současné době je i vedoucí ateliéru Grafika na Fakultě umění a designu. Už v září 1988 nastoupil na Katedru výtvarné výchovy Pedagogické fakulty v Ústí jako odborný asistent…

Tvoří nezaměnitelné osobité grafiky někdy i cykly charakteristickým rukopisem a technikou dřevořezu, linořezu, linorytu, ale i kresby. Vystudoval výtvarnou výchovu a češtinu na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem v letech 1968 1971.

Obohacuje mě to

„Už jako dítě jsem se těšil na hodiny výtvarné výchovy ve škole,“ vzpomíná. Ve svých čtrnácti letech vytvořil první grafiku: linoryt sálu gotického umění v litoměřické galerii. Věnuje se už dvacet let studentům vysoké školy, ale nezapomíná ani na děti ze základní umělecké školy.

„Práce se studenty a s dětmi mě obohacuje,“ svěřuje se Deníku Miloš Michálek.

Od roku 1975 absolvoval úspěšně třicet samostatných výstav, mezi jinými v Praze, Ostravě, Liberci a Katovicích.

Michálkovy práce byly zařazeny do více než sedmdesáti mezinárodních přehlídek grafiky uspořádaných například v Maďarsku, Slovinsku, Bulharsku, Polsku, ale také až v Japonsku. Přivezl si ze světa řadu cen, dokonce první ceny z výstav v Itálii a Belgii.

Loni obdržel výtvarník v soutěži Grafika roku cenu firmy Metrostav za grafiku Modré z tebe.

Ta bravurní jistota

Odborná porota zdůvodnila udělení této prestižní ceny „bravurní jistotou práce, která nás přivádí do blízkosti základních existencionálních představ a otázek.“

Nepřeberně cen již také obdrželi Michálkovi studenti; zatím naposledy to byla ocenění loni i letos na celostátní soutěži Grafika roku.

„Mám radost z ocenění mé grafické práce. A ještě více mě těší, když se daří mým studentům,“ neopomene zdůraznit. „Vloni na podzim vybrali mé práce do prestižní galerie v Soulu na přehlídku české grafiky,“ pochlubí se výrazný umělec ze severu Čech.

Na otázku o osudu známek jako miniaturních grafik, odpovídá ale trochu smutně:

„Známky nezadržitelně mizejí,“ a hned dodává: „Ani exlibris ode mne například v současnosti nikdo nechce.“

Dobrá investice

A jak se dívá na výtvarnou scénu? „Je stále více ovládána kurátory. Obrazy byly vždy dobrou investicí,“ hodnotí situaci. „ A na výtvarný život v Ústí? „Ten je soustředěn okolo Fakulty umění a designu UJEP a Katedry výtvarné kultury Pedagogické fakulty UJEP,“vysvětluje. „Doufám, že i v nově otevřeném ústeckém Muzeu se najde prostor pro stálou galerii s obrazy. Ústí totiž nemá žádnou takovou expozici, která by obohatila jeho kulturní život.“ A výtvarná výchova na školách? „Mám obavy o její další existenci, je totiž neprávem považována za nedůležitý, podružný předmět,“ povzdechne si. „Přitom jde o tvůrčí disciplinu, která by měla zůstat,“ je přesvědčen. A neopomene zdůraznit: „Přeji školám zapálené učitele, kteří budou s žáky chodit na výstavy.“ Vyhodil jsem slovo obrazů.

Miloš Michálek vedle tvorby také rád cestuje a čte. „Letos se budu nejvíc těšit z vnučky Margarety. Už spolu budeme slovně komunikovat a také si čmárat,“ usmívá se výtvarník v předtuše pěkných zážitků s malou slečnou.

„A životní krédo ústeckého autora? „Přej a bude ti přáno,“ odpoví lakonicky.

Zpracoval Arnošt Herman