Na apríla bavil národ pěkný film „Jarek v Moskvě", dokument o písničkáři Nohavicovi, v sobotu od 20.20 uvidíme v TV další filmy od režiséra Jiřího Vondráka. Česká televize Brno na ČT art nabídne ohlédnutí za neuvěřitelným půlstoletím společné kariéry sourozenecké hudební dvojice Hany a Petra Ulrychových.

Jsou spjati s Moravou, ale zpěvačka Hanka se narodila v Liberci (březen 1949 ) a její o pět let starší bratr Petr, autor i muzikant s citem od Pánaboha, je rodák z Hradce Králové. Dnes brněnský režisér i písničkář Jiří Vondrák je rodák z Litoměřic… Jak se mu točilo s Ulrychovými, jejichž písně Javory, Nechoď do kláštera, Ideál, Zvon či Jízda králů u nás již zlidověly?

Obrovská radost

Byla to velká radost, ohlížet se s Ulrychovými za jejich půlstoletím společného hraní?
Ano, obrovská. Vždyť jsme spolu točili naposledy před deseti lety. Spolu už máme film k pětapadesátinám Petra Ulrycha „Uprostřed běhu". Další byl velký dokument „Javorová píseň" k šedesátinám Petra a pětapadesátinám Hanky a po něm jeden z mých nejlepších dokumentů „Máj aneb Jak se rodí muzikál" o Petrově muzikálu na motivy Karla Hynka Máchy v Městském divadle v Brně. A k Petrovým sedmdesátinám, Hančiným pětašedesátinám i půlstoletí jejich společného hraní jsme teď natočili nový film „Tichá píseň Javorů".

Hanku i Petra znáte dlouho, umí vás ještě něčím překvapit?
Odpovím historkou starou čtyřicet let. Kdysi jsme s kolegou Bodlákem hráli ve městě Jeseník a někde tam hrál i Petr Ulrych. Pak jsme se setkali v hospodě, každý u jiného stolu, a Petr tam slavil třicetiny. Bodlák se na mě otočí a říká: „Už je mu třicet, to je! Jak dlouho ještě může hrát?" A já na to: „Nevím, tak tři, čtyři roky?" Ale už je to čtyřicet let a Petr Ulrych dnes na svých sedmdesát určitě nevypadá…
Hanu a Petra znám od skupin Vulkán a Atlantis z konce 60.let. Mám všechny jejich alba, poslouchal jsme je vždycky, bavili mě. Navíc mě trošku překvapilo, že se Petr začal v posledních letech vracet k bigbítu. Bigbít už udělal desítky kroků jinam od dob Atlantisu a Vulkánu. Navíc Petr dál dělá skvěle i klezmer, židovskou hudbu, kterou si i textuje. Třeba Koločava (2002) je metamorfovaná hra Nikola Šuhaj loupežník z roku 1973, a v ní klezmer používá.

Petr zůstal Petrem

Jak vnímáte hudební vývoj Petra?
Má vývojové kroky jako schody. V době, kdy pro tyto muzikanty výtah nejezdil, si hezky prošlapal schůdky jeden po druhém až k současné podobě Javorů. A když hrají pohromadě Javory a Javory Beat, to je ten nejvyšší stupínek. Petr je odjakživa věrný ekologickým tématům, třeba na nejnovější desce má neuvěřitelně nádhernou píseň Lípa. Zpívá ji Hanička, ta píseň mě překvapila. A těší mě, že Petr zůstal Petrem, že je dál svůj. Že mu zůstala něha textu a muziky, kterou neumí nikdo jiný na světě zazpívat tak, jako Hanička. To mě příjemně překvapilo, je to radost.

Kde se v obou bere ta pokora?
Myslím, že ji mají v sobě. Petr nikdy nezpychl, je okudžavovský či skácelovský typ… To proto si tak rozumí s písněmi Okudžavy i s poezií Jana Skácela, kterou úžasně zhudebnil. To je pokora slušného člověka vůči přírodě, vůči světu. A je to pokora pracujícího člověka, Petr je nesmírně pracovitý, vždy byl. To souvisí s tím, že to je ekolog i rodinný člověk, že je kamarádský… U něj to nejsou velkolepé výrazy, jen označení povahových rysů. A pokora k tomu už tak nějak patří…

Sáhl si až na dno

Ohlížíte se v dokumentu s Hankou a s Petrem za půlstoletím… Byl v tomto období pro ni či pro něj i čas, kdy si „sáhli na dno"?
Určitě, byl to začátek 70. let. Petr Ulrych napsal ke 21. srpnu 1968 píseň, kterou hned ten den zpíval do ilegálního rozhlasu. „Zachovejte klid (pravdu nezničí tanky, jděte pryč, my máme pravdu, vy jenom bič, zradu a bič)", zněla její slova. Ta písnička mu to ale později pěkně zavařila. V roce 1970 a 1971 se začala stahovat mračna, Petr byl zakázaný v rádiu i v televizi, koncerty měl zakázané a Hanička „se svezla" s ním… Pamatuji si to matně. Jednotlivé kluby nedostaly žádné písemné nařízení, na to byl komunista zbabělej, zákeřnej, ale přesto ho odmítaly zvát, takže neměl nějaký čas „co do huby". V to období našel duchovní outěchu na Valašsku, kde „se potkal" s Nikolou Šuhajem. Tam „chytl" první následky vztahu a „onemocnění" folklorem. A to v době, kdy jsme všichni folklor nenáviděli, komunista nám ho znechutil. Představa folkloru byla tenkrát „chlápci v krojích, kteří zpívají a šroubují pomyslnou žárovku". Ale byli to jen pražští soudruzi…
Když hledali režiséra pro hru Nikola Šuhaj loupežník, Jiří Menzel to odmítl se slovy „Petře, já folklor nenávidím." Pak se Šuhaje chopil Janko Roháč, Nikolu hrál Pavel Landovský, bylo to na tu dobu avantgardní divadlo. Zkraje 70. let, kdy se vyhazovalo za nejmenší blbosti, přišel v čase svého zákazu Petr Ulrych a „prorážel zeď hlavou". Přišel s moravským folklorem, očistil ho pro spoustu lidí od „bolševickýho sajrajtu". Tím, že začal na větvičku folkloru roubovat vlastní písně, udělal velký kus práce. A vrátilo mu to chuť do života i do práce.

Proč o nich točit?!

Zeptám-li se teď „Proč točit film právě o sourozencích Ulrychových?", odpovíte mi otázkou: „A o kom jiném?"
Neodpovím otázkou, naopak je to poměrně potřebný dotaz. Protože o sourozencích Ulrychových je třeba točit filmy tak, jako je zapotřebí přijímat slušnost, jako je zapotřebí točit filmy o Jiřím Suchým i Okudžavovi, o Janu Skácelovi a Janu Zahradníčkovi. Je třeba stále, a zvlášť v dnešní době, připomínat, že jsou důležitější hodnoty, než šest sedm cifer na majetkovém přiznání. Že jsou důležité obyčejné lidské vlastnosti. Jako kdysi Petr Ulrych oprostil folklor od bolševického patosu, teď je třeba vrátit slovům původní význam. Slušnost, pokora, krása, ohleduplnost, láska k rodině i mezi lidmi, solidárnost… Proto je zapotřebí točit filmy o sourozencích Ulrychových, byť by jich už bylo, kolik chtělo.

Přesto, zklamali vás někdy?
Ne, nikdy ani náznakem, ani omylem. On je sice Petr ubrblanec a hypochondr, to on ví, ale dělá si z toho srandu. A já ho „donutil", aby o tom také v novém filmu mluvil. Chopil se toho s obrovskou srandou a povídá o tom. Ale nemohu říct, že by mě tím zklamal. To je sranda.

Zaregistroval jste někdy, že lidi Hanku s Petrem nedávají dohromady jako sourozence, ale jako partnery? I na svém webu upozorňují, že nejsou manželé…
Tu a tam se to stalo, spíš to bývají mladší lidi. Dřív totiž byli hodně uváděni jako sourozenci Ulrychovi, ale dnes už se říká Hana a Petr.

Soukromý žebříček

Byl jste někdy „nucen" udělat si pro film žebříček nejlepších písní Ulrychových? Či to nejde, protože je jedna každá geniální?
Není každá geniální. A Top 10 jsme si udělat musel, tu si dělám u každého filmu, který točím. Nemusí tam být ale největší hity. V případě Ulrychových jsem si top desítku dělal přirozeným výběrem z písní z jejich bigbítové éry (Nechoď do kláštera, On na mě zapomíná), z alb Nikola Šuhaj a Ententýny, pak z folklórních desek Zpívání a Zpívání při vínečku až po nejposlednější desku Bratr sestry.
Z každého období mi „vyskákaly" písně: Vždy tam je Eržika, Nikola, Krajino krajino, gruzínská píseň Okudžava, nemůže chybět Modlitba od Jana Skácela, Javory či Malé zrnko písku a z poslední doby píseň Lípa. Ale nejnádhernější je Zvláštní znamení. U ní se mi vždycky stáhne krk a srdíčko. Je tak neuvěřitelně pokorná, na stejné úrovni jako Skácelovy nebo Okudžavovy verše. Znamení je Petrův majstrštyk. Jak říká Nohavica, „Píseň je víc, než báseň". To se povede málokdy, tak sepjatá hudba s textem…

Které momenty vašeho filmu mohou diváky i překvapit?
Pár takových z niterného soukromí Ulrychových ve filmu Tichá píseň Javorů je. Třeba se tam Hanka s Petrem i trošku škorpí, není to tak, že si stále jen přikyvují. Ale je to něžné, láskyplné škorpení.

Hrají spolu, sourozenci Ulrychovi, krátce. Jen Půlstoletí

Na 3CD se sourozenci ohlížejí za svojí úžasnou hudební kariérou na supraphonském kompletu„ Hana & Petr Ulrychovi - Půlstoletí".

ČRPetr Ulrych slavil 21. února 2014 sedmdesátku, jeho sestra Hanka se narodila v Liberci 31. března 1949. Společně rozdávají radost plnými hrstmi neuvěřitelných 50 let. To chce oslavit! Vždyť z jejich hudby vane svěží vítr, radost, pokora, jsou upřímní a nikdy si na nic nehrají. Nikdy si na nic nehráli. Klobouk dolů!

Javorům je 40 let

Připočteme-li k již zmíněným výročím Petra a Hany i aktuálních čtyřicet let od narození jejich skupiny Javory a taktéž pětileté výročí jejich mladšího bratříčka Javory Beat, máme zde více důvod k oslavám několika významných jubileí jedinečné hudební legendy!

Více než tříhodinová reprezentativní kolekce, pohled na svou unikátní hudební kariéru nyní na supraphonském 3CD nabídnou brněnští, či ještě spíše moravští představitelé originálního big beatu, nevtíravého chytrého popu, několika úžasných, skvěle vymyšlených i zahraných a tedy i nezapomenutelných tematických albových projektů, věru nenásilného kontaktu s folklorem své země a posléze také návratu k elektrickým kořenům. Komplet 3CD pod názvem „Hana & Petr Ulrychovi Půlstoletí" vyšel u Supraphonu již v únoru 2014. A těší dál, má se čím pochlubit.

Dva lidé z oboru

Pracovali na něm přitom lidé s nadhledem a jasným hudebním názorem: Petr Ulrych spolu s hudebním publicistou Pavlem Víškem, autorem recenzí v časopisu Rock & Pop a kdysi i zaměstnancem vydavatelství Bonton. Společně vybrali ze supraphonských, pantonských a také rozhlasových archivů či z katalogů dalších firem téměř šedesátku nezaměnitelných nahrávek.

Až na drobné výjimky poskytuje komplet chronologické řazení a tedy dobrý přehled vývoje muziky, hlasů, aranží, textů. Kompilace začíná v roce 1964 s Big beatem divadelní skupiny Dibetra", v následující sestavě nechybí nic z podstatných zastávek na hudební cestě Ulrychovců, vydáním dotažených do roku 2012.

Bolševik se zlobil

Hudební šedesátky se skupinami Vulkán či Atlantis i unikátní srpnovou písní Zachovejte klid ke vstupu Varšavské smlouvy do Čech. Dál pak sedmdesátky i hraní s Bromem, BROLNem, no a samozřejmě s Javory, či poslední roky s Javory Beatem.

Toto všechno tvoří na aktuálním supraphonském trojcédé jeden unikátní celek, za jaký by se vůbec nemusel stydět žádný z renomovaných českých muzikantů. Ba naopak, je to kolekce k pochlubení, ke zklidnění, pro radost. K opakovanému poslechu.

Navrch výpravný booklet s dokumentací, historickým shrnutím, komentáři kritiků i přátel a fotografiemi z rodinného a kapelového archivu.

H+P: Unikátní rok

Letošní rok je plný mimořádných aktivit Hany & Petra. Od speciálních koncertů (v Brně to začalo 16. března v Mahenově divadle, o záznamu více výš) přes rozhlasový dokument či TV portrét až po zpěvník a knihu. „No a 3CD „Hana & Petr Ulrychovi Půlstoletí" je k tomu vítaným zvukovým doplňkem, skvělou hudební historií s přesahem do zajímavé současnosti. Dokladem úspěšně nekončícího hledání nejpěknějších melodií k potěše posluchačů už několika generací," dodává ještě Vladan Drvota ze Supraphonu.