V domácí filmové, televizní i divadelní branži patří bez diskuze k herecké špičce. Budějovický rodák Karel Roden sice kratší čas koketoval s keramickou hlínou na uměleckoprůmyslové škole v Bechyni, nakonec jej ale pohltilo herectví. A to bylo dobře.

Pracovitý herec

S ohledem na šíři jeho rejstříku není celkem divu, že má na kontě přes stovku rolí. Přesto takové číslo u šedesátníka překvapí. Dokládá mimo jiné, s jak pracovitým hercem máme tu čest. Karel Roden sice pochytal část genů v rodině (děda i otec byli herci), jak se ale správně říká – talent nestačí. Herec, jemuž nejvíce svědčí komorní psychologické charaktery, na sobě pilně pracoval.

Karel Roden ve filmu Promlčeno
Čas na spravedlnost. Ve filmu Promlčeno zbývají jen hodiny

Mimo jiné ve Velké Británii, kde absolvoval herecké kurzy a naučil se brilantně anglicky. Díky tomu bývá obsazován do rolí v zahraničních produkcích, o nichž mnozí domácí diváci nemají často ani tušení (15 minut, Hellboy, Blade 2, Neprůstřelný mnich, Bourneův mýtus, Červený bedrník, Bez hranic, McMafie…).

Křižáček i Saudek

Z českých filmových postav je namístě připomenout alespoň jeho submisivního manžela ovládaného ambiciózní ženou v Čase sluhů, otce malého hrdiny v baladicky pojaté adaptaci Šlejharova románu Kuře melancholik či sobeckého architekta v Paralelních světech. Nebo také válkou i láskou zkoušeného Hlídače č. 47, vyšinutého slabocha v sociálním dramatu Nikdy nejsme sami či blízkého přítele podnikatele Habrmanna v Herzově pokusu vyrovnat se s krušným dědictvím poválečných německých odsunů Habermannův mlýn. Bravurně se pohybuje jak v historických, tak současných kulisách (Křižáček nebo Rodinný život), ovládá minimalistické i rozevláté polohy. Jednu z nich mu svěřila Irena Pavlásková ve Fotografovi, kde si zahrál s mimořádným gustem Jana Saudka.

Robert Sedláček
Režisér Robert Sedláček: Lidé se změnili. Svlékání se na sítích mě šokuje

Jak výtečný je herec, dosvědčil i v zatím posledním projektu, jenž se nyní promítá v kinech – nesnadném komorním dramatu Promlčeno, kde ztvárnil pod režijním vedením Roberta Sedláčka postavu ajťáka, jenž se po letech vrací z ciziny do Česka, aby připomněl jeden z promlčených zločinů divokých 90. let. V září ho potkáme také ve velkofilmu Pera Jákla Jan Žižka, kde si zahrál Václava IV., mimo jiné po boku Michaela Cainea. Neodmítá ani televizní nabídky, za všechny zmiňme alespoň tři řady seriálu Terapie natočené podle izraelského formátu pro HBO, kde ztvárnil psychoterapeuta Marka Poštu.

Masarykovské kreace

Některé Rodenovy filmové partnerky se staly i jeho životními – se spolužačkou Ivanou Chýlkovou se potkal mimo jiné ve filmech Čas sluhů, Kanárská spojka, Čas dluhů nebo Oběti a vrazi. Na dlouhý čas spojil svůj život i s herečkou Janou Krausovou, s níž se potkal například u filmu Krásno nebo Rodinný film.

Díky citu pro charakter postavy dokáže i průměrný nebo prvoplánově líbivý film povýšit na solidní podívanou. Jako třeba Masaryk, kde navzdory manýristické režii Julia Ševčíka dokázal vystavět životnou, rozporuplnou osobnost Jana Masaryka. A stejně přesvědčivý byl i v roli jeho otce, Tomáše G. Masaryka, kterého si zahrál ve skvělém televizním filmu Viktora Polesného Zločin v Polné.

Josef Abrhám.
Vzpomínky kolegů na Josefa Abrháma: Často pochyboval, zda vůbec měl být hercem

Oč výraznější umí být na plátně nebo divadelních prknech, o to větší plachost projevuje v soukromí. Chrání své privátní zázemí, publicity se straní, razí heslo, že za člověka má mluvit dílo. Což v jeho případě platí vrchovatě.

Leckoho asi překvapil, když si před časem koupil zámeček ve Skrýšově. Jako zámecký pán se prý ale necítí. „Nechtěl jsem ho zakonzervovat, chtěl jsem, aby žil. Je to tam dost drsná romantika. Ale mně to těší - dělat s půdou, sednout si za volant traktoru…"

Herec je také milovníkem koní, sám je chová a baví ho podnikání, například s vínem. Počíná si nicméně uvážlivě. Chová menší stádo krav, má ovce, před několika lety zbudoval na pozemku borůvkovou farmu a pořídil si 25 tisíc keřů. Dokonce se spojil s internetovou firmou Rohlík a prodává své produkty zákazníkům. Kdo by to do plachého Rodena řekl?