Vévodí mu zbrusu nový oltář sv. Jiří. Měl by představovat ztělesnění boje dobra nad zlem. Jak ale s úsměvem tvrdí Pavel Karták, jeho žena zkrátka zlo vytvořit nedokáže. A opravdu. Při pohledu na draka ležícího na zádech pod vstyčeným Jiříkovým kopím se vám mimoděk roztáhne pusa v úsměvu a víc než co jiného máte chuť podrbat tu rozkošnou obludu na bříšku.
„Myšlenka na tento oltář vznikla už loni v lednu,“ svěřila se keramička. Na korpus zužitkovala rám starožitného zrcadla, ze dřeva soustružené nohy, na nichž oltář stojí, vytvořil jeden z jejích žáků a došlo i na části bývalého nábytku Kartákových. „Je to, co dům dal,“ potvrdila paní Alena. Samozřejmě si na výstavě přijdou na své i milovníci jejích půvabných koček, ptáků a andělů, kteří letos budou převážně nohatí. „Tohle zrovna je náš Bohouš,“ ukazuje na buclatého barevného kocoura. Invence populární výtvarnice je nevyčerpatelná a kdo si myslí, že už ho Alena Kartáková nemůže ničím překvapit, nechť se raději nevsází.

A přímo zaskočeni by se mohli cítit ti, kteří přijdou na výstavu v očekávání sochařského díla Pavla Kartáka. Ten se totiž rozpomněl na své mladické tužby a v oratoři děkanského kostela se prezentuje coby autor pěti velkoformátových olejů s tématikou Českého středohoří a jižních Čech. Rámy jsou vyrobeny z prken z vytopené fary ve Štětí. Ostatně, na stejném materiálu instaluje Alena některé ze svých plastik.
„Původně jsem chtěl být malíř. Ale jelikož jsem stavař, jsem vyučený zedník a na malíře mě nevzali, tak jsem šel na sochařinu,“ vysvětlil Karták. Obrazy, které visí v oratoři, vystavoval loni v bazilice na vnitřním zámeckém nádvoří. A protože byly letní prázdniny a dovolené, mnoho návštěvníků tam za nimi nepřišlo. Takže, chcete–li spatřit akademického sochaře Pavla Kartáka v jiné z jeho podob, volte cestu do oratoře. Vchod je z boku děkanského kostela.
Ovšem dnešní vernisáž v 18 hodin začíná nejprve v chrámové lodi koncertem Ensemble Affabile a úvodním slovem pátera Benno Beneše. Teprve poté budou návštěvníci pozváni do oratoře, která se po rekonstrukci proměnila v exkluzivní prostor určený nejen k výstavám. Kdysi tu sedávali zámečtí páni, aby si božího slova užili odděleně od ostatních věřících. „Bývalo to tak běžné,“ potvrzuje otec František Pospíšil. Prozradil, že oratoř byla opravena především pro potřeby zkoušek Brixiho komorního souboru Teplice, který je zatím v pronájmu v domě kultury. „Neuzavíráme se jiným možnostem. Klidně tu mohou být výtvarné výstavy, pokud svým duchem budou odpovídat prostředí kostela,“ přislíbil Pospíšil.