Na Ústeckou špínu se chodí z několika důvodů. Kapela má v repertoáru „hrst“ povedených skladeb, z nichž se staly hity. Při koncertu je na co se dívat a hráči na stará kolena vytrvale předvádějí, jak vypadá poctivý hard rock se svými klady. Co je ale nepřehédnutelné, do českého big beatu přinášejí ústečtí hráči pocity radosti z rytmu. Hravost a rytmická vynalézavost je společná pro skladby Ústecké špíny. Formace, jež ve svém zvuku mísí blues, jazz, funky, tvrdý rock, částečně heavy-metal.

Kapela, která hodně „cituje“ z odkazu takových hudebních ikon, jakými jsou Led Zeppelin, Deep Purple, Cream, Jimi Hendrix, dorazí tento pátek do New Vyšehrad v rámci turné na podporu letošního alba „PRACHY“. Deska opisuje kruh návratu, ale bez nostalgické nálady. Celá deska je nahraná s velkou chutí, z níž je patrná bohatá zkušenost Jaroslava Tomka, muzikanta s nezaměnitelným „sexy“ hlasem.

„Zřejmě to je především jeho neodolatelné charisma, ve vysoké míře zajímavý hlas a v řadě poslední snad i materiál na desce, který postupně nabývá na popularitě. Lídr má zřejmě hard rock v krvi, navíc jeho zpěv má i pobavený nadhled. Jeho tolik charismatický hlas ani po tolika letech neztratil nic na své síle ani naléhavosti. Na pódiu ze sebe pořád tak poctivě ždímá maximum, až vás napadne otázka „Jak to, že se Jaroslava Tomka stáří vůbec netýká?“. Hardrocková trojice si během uplynulých několika let vybudovala pověst nadmíru pracovité kapely. Nakonec i mohutné kritiky skupina přesvědčila, že spolek kolem frontmana umí stále dělat hudbu se stejnými grády jako kapely stejného ražení v 70. a 80. letech“, poznamenává na adresu frontmana a skupiny manažer kapely Daniel Kosík.

Poslední novinka zachycuje Ústeckou špínu na cestě k novým inspiračním metám. Stále se jedná o starou dobrou a svébytnou kapelu a nadmíru přitažlivé zboží zároveň. Vždyť trio muzikantů má ambice mířit strmě vzhůru. Zatím se může opřít o poslední počin a zápal všech muzikantů.

Jaroslav Tomek patří k tahounům a „poslům“ hudebně – zajímavé filosofie Ústecké špíny. Mnohými odborníky a hudebními kritiky je považován za slušného autora se schopností napsat skladby, které vešly či vejdou do historie. Jeho další „dva souputníci“ doplňující sestavu (Miki Růžička- basová kytara a Pavel „ŠPÍNA“ Doležal -bicí nástroje) podávají výkony bytostně přesvědčivé, což dokumentují na svých nástrojích.
Tahoun kapely skládá své písně také ve chvíli, kdy ostatní lidí spí. Náměty čerpá i ze všedního života, někdy mu prý podněty pro texty dodají i obyčejné zprávy v televizi. Jeho tvorbu ovlivňuje i prožitý život.

V současné době dokončuje společně s kameramanem Františkem Šmahelem a managementem videoklip „Labe-Elbe“, který odráží tématiku města na Labi, jeho okolí, diváky zavede i do německých Drážďan. Působivé zůstává i okolí ústeckých čtvrtí Střekov a Vaňov. Videoklip bude k dispozici, odhaduji za měsíc, tedy v průběhu července. Nyní intenzivně pracujeme na střihu, na dokončovacích pracích se velkou měrou podepisuje zkušený František Šmahel. Videoklip budou mít možnost diváci shlédnout i ve veřejnoprávní televizi, manažer nyní podniká kroky i k umístění videoklipu do hudební stanice TV Óčko.

A to není vše. Vše začalo 14. dubna u obchodního domu Labe v Ústí nad Labem, následoval poslední dubnový den, kdy jsme zaznamenávali záběry z prostředí Hradu Střekov, vše jsme pořizovali z výletní lodi a závěr patřil cestě až do německých Drážďan. Klip má stopáž sedmi minut a je nazpíván v česko německé verzi. Na příznivce a široké publikum však čekají i další překvapení, které si zatím nechávám pro sebe “, upozorňuje na novinku leader skupiny J. Tomek.

Ti, co navštíví v páteční podvečer známý klub New Vyšehrad (začátek v 19.30 hod) v centru Teplic, si rozhodně příjdou na své.

„Myslím si, že kapela vnesla do hudby nový jiný styl, originální výraz. Nové album Prachy je nabíjející energií, přináší touhu stále poznávat. Nevnucuje se, ale přitom nutí k zamyšlení. Nabízí předvídatelné písně a trefuje se do středního proudu hardrocku, kterému se na naší scéně daří, i když někdy se střídavými úspěchy. Nepochybně se kapela dostává k vlastnímu stylu, husté konstelace beatů zároveň tvoří středovou zónu, odkud se dá vyrážet k různým žánrům. Je úplně logické, že u nás taková nejsou: temperament a vrstevnost jejich hudby se rodí z pocitů člověka ve světových megapolí, jejich nerovnosti, akčnosti a rychlosti. Hudba zní konvenčně, nepostrádá prvky a momenty překvapení. Deska má velkou šanci na úspěch u publika. O to se stále přesvědčujeme, ohlasy jsou vesměs pozitivní“, dodává manažer. (dak)