Ve znamení návratů byl první den XVI. Mezinárodního Jazz & Blues festivalu Ústí, pátek 20. října.

Do Národního domu v Ústí se po třech letech vrátil slavný a úspěšný střekovský rodák Jaroslav Jakubovič, jazzový saxofonista. Návrat to byl i pro legendárního slovenského bluesmana Petera Lipu, jen Filip Gondolán, nadšený zpěvák i klavírista s prima kapelou, asi přijel poprvé.

Bavil, ale i nebavil

Názory na show usměvavého Gondolána ze slavného slovenského „hudebního klanu" se lišily. „Neoslovil mě," řekla Věra Magasaniková, která vyhrála lístky v soutěži Deníku. „Byl dobrý, tanečnější. Jen mohl hrát na konec večera," řekla Šárka Stehlíková z univerzity v Ústí. „Ti jedou, co?" byl z Gondolánovy kapely nadšen Ivan Dostál, dramaturg i zakladatel festivalu. Mně se vybavila hláška Petra Čtvrtníčka, zprávaře České sody: „Právě jsme se dozvěděli, že byl odvolán Gondolán."

„Už si nevzpomínám, kdy jsem naposledy v Ústí zpíval. A vy? Také ne? Tak to jsme všichni v jednom vagonu a můžeme se spolu projet těch 45 minut," smál se Peter Lipa, evropská bluesová legenda.

Od klasiky k Lasicovi

Lipa zpíval bluesovou klasiku, Charlesovu „Lonely Avenue" a další kousek z „Great American Songbook". Z písní vlastních nejprve blues „Rozbitý na kusy" se slovy mladého skladatele Vlada Krausza z Kežmarku. „Devadesát devět procent textu písniček je dnes o vztahu mezi mužem a ženou, nebo obráceně," tvrdil.

Zvolna zněl Lasicův text o stáří. Vtipně radil, že máme stáří, až se bude blížit, odehnat a získat tak čas. Než spustil song „Romantika", poukázal: „Možná je dnes víc romantiky v kinech než v běžném životě." A zpíval „o lásce v zakázané zóně."

Z Lipovy fajn kapely čněl saxofonista Michal Žáček. Jeho sóla byla energická i citlivá, velký zážitek. Po jedné mezihře přidal motiv Jacksonova hitu Billy Jean. Publikum to ocenilo! Být postavený sál, v němž koncerty sledovalo asi 120 lidí, ke stání, působil by v pátek prázdným dojmem, ale mohli bychom tancovat na Lipovo rytmicky nakažlivé funky jazzové blues.

Od Petera zazněla i vláčná píseň „Kůsoček páperia" s nečekaně folklórními názvuky. „Je z CD s tuctovým názvem Lipa spieva Lasicu. I tu si můžete v předsálí koupit od Slávka Jíši, to je ten šedovousý pán," tvrdil Lipa, jehož hudba působila na publikum jako balzám. Poslouchat ji jen 45 minut bylo málo, ale na přídavek došlo. Pěkný zážitek.

Jakubovič, Viklický

Těšil i koncert jazzových osobností Jaroslava Jakuboviče, Emila Viklického a přátel! Byl to instrumentální jazz, sálem zněly většinou Jakubovičovy pro nás méně známé kompozice, i improvizace, ale minimum jazzových hitů.

Slyšeli jsme excelentní jazz, bavilo jedno každé sólo Jakubičova saxofonu, trubky výborného hosta Juraje Bartoše, pohodáře v šedém obleku, kontrabasu Petra Dvorského či pozounu Petra Palešníka z ústeckého Albis Jazz Bandu. A ovšem i klavírního mága Emila Viklického, který občas hrál na svůj nástroj i ve stoje jako Little Richard. Jen ne tak zničujícím stylem.

Jak Jakubovič prozradil, z jeho účasti a z přítomnosti Svatopluka Košvance měl ten večer největší radost.

„Sobotní večer mě zaujal hned první skupinou George Kay Bandem. Celý večer byl melodický, slyšeli jsme reggae, rokenroly, sál byl nabitý, přišlo jednou tolik návštěvníků než v pátek. Být místo uprostřed sálu, určitě by byl i tanec. Tolik o sobotě návštěvnice Věra Magasaniková.

I další reportáž ze soboty je její. Autor článku dal pro jednou přednost úžasnému představení „Lapstick Sonata" divadla La Putyka v Činoherním studiu na festivalu Kult.

„Všichni přítomní podupávali do rytmu, před jevištěm bylo hodně stojících, takže my sedící jsme moc neviděli. Museli jsme natahovat krky, ale nevadilo nám to," vzpomíná Věra Magasaniková.

„Večer končil před půlnocí, nikomu se nechtělo končit. Skupiny byly perfektní, každá trochu jiná… Muzikanti George Kay Bandu se skvěle doplňovali, Bernard Allison Group (USA), černoši s bílým kytaristou, jazz hráli celým tělem, a příjemně. Hamburg Blues Band to rozjel, vypadalo to, že bude hrát do rána," ohlížela se fanynka jazzu i blues .

„Zakrákala" nám

„Zpěvačka Maggie Bell, skoro 70-ti letá dáma plná elánu, roztleskávala publikum, Bylo vidět, že jazz, soul i blues je její život. Hlas měla něco mezi Pilarovou a Olmerovou. Místy až „krákala" ale hezky," dodala Věra Magasaniková.

Poznámka autora: Velký respekt a obdiv patří dramaturgii festivalu, který pořádalo opět Kulturní středisko města Ústí. Ale tradičně i Milanu „Fredovi" Pištěkovi, šéfredaktorovi Nových ústeckých přehledů, za brožuru s články k festivalu. Opět skvělá práce!