Síly na soutěži změří na osmdesát hudebníků z celého světa ve věku od 6 do 30 let. Vstupné je jen 100 Kč.

Zajímavosti o soutěži Deníku řekl Milan Řeřicha, profesor na Musikhochschule v Luganu. Sám je nadšený, zkušený muzikant i amatérský hokejista ve Švýcarsku, sólista renomované agentury pro dechové nástroje Marcophone a umělecký ředitel soutěže, která patří pod hlavičku světové Klarinetové asociace.

Jako sólista vystupoval s Basilejským orchestrem, Severočeskou filharmonií, s orchestrem Solistes Européens de Luxembourgh a účinkoval i v České filharmonii.

Není to omyl?

Proč je klarinetová soutěž věnovaná památce klavíristky Ireny Černé? Skoro to působí jako omyl…
Omyl to není, letošní ročník jsme věnovali památce docentky Ireny Černé. Byla přes třicet let nejznámější klavíristkou v ČR, která spolupracovala se všemi klarinetisty. Doprovázela je na HAMU, kde začínala se všemi nejvýznačnějšími klarinetisty v ČR. Zemřela loni v červnu po těžké nemoci.

Je běžné věnovat někomu soutěž?
Je, ale jen u skutečných osobností a ona jí byla. Od konzervatoře po filharmonii s ní každý hrál a řekne vám, že byla úžasná. Jako sólistka hrála s pražskými symfoniky a měla vřelý vztah k teplické konzervatoři.

Co se vám vybaví, když se ohlédnete za loňským 3. ročníkem Czech Clarinet Art?
Loňský třetí ročník byl první v Teplicích, předchozí dva byly v Hořicích. O několik stupňů jsme poskočili hlavně v zázemí, podpořil nás starosta Teplic pan Kubera stejně jako letos. Pomohla nám Teplická konzervatoř, která má nově z evropských peněz pěkné atrium. Já tu jako student studoval v jedné budově, dnes má krásné nové prostory, velký sál a další sálek. Všichni porotci včetně Johna Cipolly, prezidenta světové klarinetové asociace a učitele na univerzitě v Bostonu, si soutěž chválili, těším se na letošní ročník. John měl loni slzy v očích, říkal: „Milane, nemohu věřit tomu, že to, cos mi napsal, že tak to i bylo." Jen se nám letos bohužel těsně nepodpořilo získat příspěvek od ministerstva kultury, ale nevzdali jsme to. Vždyť mít přízeň Mezinárodní klarinetové asociace ICA, je jako mít přízeň FIFA ve fotbale.

Festival v USA

Jsou pro vás daleko ty časy, kdy se vám při chvále takového člověka podlomila kolena?
(smích) To už je hodně dávno, dnes jsme kolegové; jsme pravidelně v kontaktu. Dělám s ním často, letos v srpnu mám turné po USA jako součást klarinetového festivalu, který se každý rok v Americe odehrává.

Jak to loni bylo s úrovní interpretů na soutěži CCA?
Protože už má naše soutěž tradici, jsou její výsledky vyrovnané. Klarinet je v Čechách oblíbený nástroj v dechové i v populární hudbě, v jazzu i v klasice. Proto máme na co navazovat, proto jsme také soutěž zakládali. Od doby, co skončila chomutovská soutěž a už není ani ta v Kraslicích, kterou pořádala Amati Kraslice, tu krom Pražského jara, které má klarinetovou soutěž jednou za šest let, nic takového nebylo. A díky tomu, že je tu o klarinet stále zájem a jsou i výsledky, má adekvátní zahraniční konkurenci. Jsme rádi, že nám na soutěž dorazí špička i v té nejstarší kategorii. Stejně jako loni.

Které kategorie tedy máme?
Ta nejmladší, Baby kategorie, je do 13 let, další je do 15 let, ta je pro mladé hudebníky, kteří ještě nenastoupili na konzervatoř. Kategorie Junior je pro studenty konzervatoří a středních škol, ta tu zůstala ještě z časů socialismu, kdy se mohly děti rozhodnout, že se budou věnovat specifickému oboru, a je to vidět na základě těchto výsledků. Proto loni ovládla tato kategorie soutěž, první i absolutní cena, to byl Aleš Tvrdík z konzervatoře, odkud byly i další dvě první místa. Mají předměty stejné jako na každé jiné střední škole a navíc klarinet. Konkurence je dnes velká, je pro ně důležité dostat se nejen do českého orchestru, ale nejlépe hned do zahraničního. Zde je ale konkurence ještě větší, na jedno místo se hlásí až sto lidí. Ale úspěch našich byl v tomto markantní. V nejvyšší kategorii jsme měli Rusa Valentina Urjupina, který asi půl roku nato vyhrál prestižní světovou soutěž v Bruselu; pak tam byli Aaron Kiesa, který se s ním dělil o první cenu. Takto jsme cena udělili výjimečně, ale ten rok nám to potvrdil; Aaron vyhrál konkurz do Rotterdam Philharmonic a dnes je v Leeds, kam konkurz vyhrál později. Je to už špičkový hráč.

Plníte si organizováním soutěže Czech Clarinet Art v Teplicích i sen?
Ano, můj sen to byl. Od té doby, co jsem odešel do zahraničí, kde hlavně působím, jsem měl tuto myšlenku v hlavě. Jenže po roce 1990 tyto soutěže zanikly, jak ta Kraslická, tak ta Chomutovská. Ale viděl jsem tu tradici a sám, když sedím v těch porotách v zahraničí, kam jezdí hlavně v kategorii do dvaceti let naši klarinetisté a úspěšně reprezentují ČR a vždy se umístí ve finále, jsem měl v hlavě sen toto uskutečnit. Já mám svůj nástroj moc rád, mám moc rád hudbu a Teplice, kde jsem hru na klarinet studoval a hrál tu i v Severočeské filharmonii. A dnes má tato filharmonie stále větší renomé a konzervatoř také. Na jedné straně je to pro mě splnění svého snu a na té druhé vrácení něčeho konzervatoři, kde jsem vystudoval. Skládám hlubokou poklonu a upřímně děkuji řediteli Liborovi Suchému, bez kterého by naše klarinetová soutěž nemohla být tam, kde je.

Podílel jste se i na vývoji špičkových českých klarinetů, že?
Podílel, dnes už jsem ale spíše konzultantem této firmy a jejím ambasadorem. Pomáhám jí proniknout na zahraniční trhy, vyvážejí do Číny, kde bude v červenci na festivalu. Má prodejce v Itálii, ve Španělsku, v USA a ve Švýcarsku. Je to dřina, ale daří se jim dobře.

Co pro vás znamená skvělá česká tradice výroby klarinetů?
Cením si jí, již od časů firem Kohler a Niedl až k Amati. Jiným se proniknout do světa moc nedařilo. Ale RZ je v tomto výjimečná i proto, že se letos stala stříbrným sponzorem světového kongresu klarinetů v Americe.

Jazz, klasika, pop

S klarinetem je hodně propojená klasická hudba i jazz…
No právě. Jak posluchač klarinet vnímá, slyší ho v dechovce, u nás je její základ, má tu tradici už sta let. Ale i v muzice populární, jazzové, od R. A. Dvorského, Krautgartnera až po Ferdinanda Havlíka, jazzového kapelníka i skladatele ze Semaforu. Je tu plejáda vynikajících klarinetistů v České filharmonii, tradice, kterou založil K. Říha.

To pro vás musí být radost, že?
To víte, že ano. Obzvlášť tento ročník, když jsme nedostali podporu, řekl jsem si: Co budeme dělat? Mohli bychom to možná zrušit, ale copak to šlo, když se nám přihlásilo okolo osmdesáti lidí?

Máte i s touto soutěží spojený nějaký sen či cíl? Co můžete ještě udělat pro to, aby to ještě šlo nahoru?
Jsem rád, že jsem mohl vrátit a dál vracím své konzervatoři i své zemi to, co jsem od nich dostal, když jsem tu studoval na lidušce, na Teplické konzervatoři a na HAMU a když jsem hrál v České filharmonii. Jsem hodně patriot a vlastenec a když se člověk někam dostane, má povinnost vše vrátit zpátky. Svým rodičům, svým učitelům.

Jste evidentně ochoten pro tuto soutěž udělat hodně. Jak moc?
Hodně moc.

A jak to tedy vidíte dál? Prozradíte to Deníku?
Tak dobře. V současnosti už jsem v kontaktu s jednou dámou z Evropského parlamentu, která má na starosti finance a podporu zajímavých projektů zaměřených na rozvoj mládeže v EU. Máme přislíbeno, že od roku 2017 naši soutěž pomůže podpořit.

Nově s přízní Unie

To ale zní zajímavě!
Když jsme letos nedostali podporu ministerstva, museli jsme si poradit sami. Ale tato paní se o Czech Clarinet Art velice zajímá a slíbila, že udělá maximum pro to, aby se naše soutěž dostala pod křídla evropské soutěžní asociace, pod kterou je Pražské jaro, ARD Mnichov a myslím, že i soutěž ve španělské Seville. To by byl další krůček, vyřešilo by to hodně finančních starostí. Porotci k nám jezdí za minimální honorář, protože se jim v Teplicích líbí, známe se, cítí potenciál této soutěže. A nyní se tedy dál blýská na lepší časy, máme šanci být zaštítěni evropskou institucí, která má na starost velké prestižní festivaly.

Co byl v poslední době Váš největší úspěch? Co se vám podařilo zařídit, natočit, vyhrát?
Je úspěch, že se nám po roce opět daří tuto soutěž pořádat. To mě těší. Jsem rád, že je opět v Teplicích a patří za to velký dík konzervatoři a městu. A těší mě úspěchy české klarinetové firmy RZ Woodwind Manufacturing, která nám také pomáhá a my zase jí. Po třech letech už patří k vnímaným a uznávaným výrobcům klarinetů ve světě.