Duran Duran je legenda. Hudebníci z Birminghamu ji pojmenovali podle postavy šíleného vědce z kultovního filmu Barbarella, v němž hlavní roli hraje sexbomba Jane Fonda. V první polovině osmdesátých let „Durani“ ve své domovině, ale i v USA zažili to, co již v šedesátých letech okusili Beatles. Fanynky kvůli členům kapely doslova šílely, jeden z mých kamarádů by expresivně řekl, že si na koncertech „trhaly rodidla“. Podobnou slávu v bývalém Československu, později Česku, zažili snad jen Petr Kotvald se Standou Hložkem a chlapecké seskupení Lunetic.

Kapela, která vydala od roku 1978 třináct studiových alb a prodala více než 80 miliónů desek, na rozdíl od jmenovaných „Lunetiků“ neměla příliš problémů s hudebními kritiky, o čemž svědčí nespočet ocenění na prestižních Grammy, MTV Music Awards, American Music Awards či The Brit Awards. Jako málokteré hudební těleso se může chlubit i po třiceti letech své činnosti vyprodanými koncerty. Koupi lístku na bratislavské „podujatie“ jsem proto neponechal náhodě a už v listopadu jsem si ho objednal přes internet. Vyšel na 35 euro, což je vzhledem k významu události poměrně solidní cena.

Od výletu do slovenské metropole mě neodradily ani rekordní mrazy, které v těchto dnech téměř v celé Evropě panují. Sedl jsem na vlak a za šest hodin byl v „Blavě“. V našlapané aréně bylo ale pořádně horko. Samotný koncert začal krátce po čtvrt na deset a trval více než dvě hodiny. Muzikanti si dali trochu na čas, prodleva mezi předkapelou a hlavní atrakcí večera byla téměř hodinová… Zhruba šestitisícové publikum ale bylo trpělivé, vždyť na Slovensko zavítala kapela Duran Duran teprve podruhé. Premiérově se v půlmilionové Bratislavě představila v roce 2006. Před revolucí bylo těžké sehnat jejich desku, přesto do Prahy Durani v roce 1988 dorazili. I tak mají pravděpodobně raději Bratislavu, pro své letošní evropské turné si zvolili právě ji.

Nebyli to ale jen Bratislavané, kdo na koncert přišel. Sál se změnil v jazykový Babylon. Slyšet byla kromě češtiny také angličtina, němčina a i maďarština. Věk publika? K vidění byly děti, ale i lidé v pokročilém produktivním věku. Nejpočetněji však byla zastoupena střední generace, mezi niž už bohužel také patřím. Tak hrozné to ale se mnou nebude, místo pohodlného sezení jsem zvolil stání pod pódiem v „kotli“. Už od první písně to byla úchvatná show, ve které hrál prim třiapadesátiletý zpěvák. Le Bonův hlas byl jistý, nepostřehl jsem jediné zaváhání. Frontman kapely nezanedbával ani kontakt s publikem, dvakrát dokonce zapojil do precizně připraveného vystoupení samotné fanoušky, jeden z nich například rozjel píseň The Reflex jejím nápěvem. Duranům se dařilo prokládat osvědčené hitovky skladbami z nového alba, publikum je sice přijímalo chladněji než již zavedené šlágry, přesto i při nich zpívalo s kapelou. Finiš galapředstavení byl úžasný. Při songu Wild Boys zpíval a tančil snad každý.

Kuriozita: Při závěrečné děkovačce přistála u nohou Simona Le Bona česká vlajka. Zpěvák ji zvednul a ukázal fanouškům. Něco podobného se stalo v Bratislavě už v roce 2006. Tentokrát ale faux pass napravila o pár sekund později vzduchem letící slovenská zástava, kterou interpret nepřeberného množství hitů za tu českou s ledovým klidem Angličana vyměnil. Slovenské publikum poté kapela označila za nejhlučnější v rámci celého evropského turné a slíbila, že se výhledově k Dunaji vrátí.

Jaké písně na koncertě zazněly?

Before the Rain, Planet Earth, A View to a Kill, All You Need is Now, Being Followed, Come Undone, Safe, Reflex, Leopard, Girl Panic, Tiger Tiger, White Lines, Ordinary World, Notorious, Hungry Like The Wolf, Sunrise, Wild Boys, Girls On Film, Rio.