O hraní s Lucií Bílou jsme si povídali s jejím dvorním klavíristou Petrem Maláskem. Párkrát překvapil…

Známe se od Tenisek

S Lucií Bílou hrajete už asi deset let. Pojí vás přátelství, že?
Známe se strašně dlouho. Poprvé jsme se setkali při nahrávání Neposlušných tenisek, což byl první hit Lucky.
Tenkrát jsem byl člen orchestru, se kterým nahrávala. Pak jsme se střídavě setkávali, a naopak nás život zase rozděloval, ale teď už spolu hrajeme opravdu dlouho. Lucka je fajn holka a tím, že se dobře známe a máme možnost se při té muzice ještě více poznávat, tak je to bezvadný.

Lucie během recitálu často žertuje na vaši adresu. Dostala vás někdy svým vtipem, že jste se odboural, či vůbec netušil, co na to říci?
Obvykle nevím, co říct, protože Lucka je hrozně rychlá (smích). Nejhorší, co se nám stalo, bylo, když jsem hrál a praskla pode mnou židle u piána, jak jsem nakynutý. To jsme se oba tak smáli, že jsme nemohli skoro pokračovat. Lucka má dokonce tu ulomenou nohu někde schovanou jako suvenýr.

Na čem závisí výběr písniček během recitálu Lucie Bílé? Vybíráte je společně? Obměňujete je podle nálady – nebo časem? Prosadíte si někdy svou oblíbenou?
Byť mají koncerty svoji pevnou „kostru“, čas od času k proměnám dochází. Saháme společně do Lucčina repertoáru z minulosti, do tvorby různých zahraničních písničkářek či do melodií z oblasti filmu či klasické hudby. Pokud ale písnička není „oblíbená“ u nás obou, nemá vůbec smysl ji zařazovat.

Hledáme písničky

Překvapí občas Lucie, když se jí chce zpívat něco ze vzdálenější minulosti nebo si půjčí písničku od jiné interpretky?
Nepřekvapí. I když to vypadá, že dobré hudby je spousta, vhodné písničky pořád intenzivně hledáme.

Doprovázel jste Lucii na všech jejích recitálech, nebo jste za sebe musel někdy najít náhradu?
Zatím se mi daří nikdy nechybět… Ale bylo by to i těžké, jsme hodně hudebně propojená parta. Jednou jsme hráli koncert bez našeho bubeníka, protože náhle onemocněl. Než aby se to učil někdo jiný, raději jsme celý koncert odehráli bez bicích. Je pravda, že to byl koncert vánoční, tak to šlo… na letním festivalu bych si to představit nedovedl.

Můžete při koncertu improvizovat?
Dokonce musím! Každý koncert je originál, ovlivněný atmosférou v sále, náladou publika, náladou naší… Situace, které přicházejí nečekaně a vyžadují naprostou improvizaci na našich vystoupeních miluju úplně nejvíc!

Chystáme nové CD

Skládáte taky písničky? Pokud ano, hrajete s Lucií nějaké vaše?
Písničky skládám. I když ne tak často jako jiné hudební počiny… Ale připravujeme na podzim nové autorské CD, tam bude příležitost nejen pro mne, ale rýsuje se i pár docela překvapivých autorů.

Zvláštní atmosféra

Je rozdíl, když jste na pódiu sami dva při recitálu, či s kapelou?
Když je víc lidí, tak je větší legrace. Na druhou stranu recitály mají zvláštní atmosféru. To je jako když si uděláte táborák a sedíte u něj s velkou partou a smějete se. Nebo sami dva koukáte do plamenů, povídáte si, užíváte si ty chvíle.

Jednou jste prý o Lucii prohlásil, že má nejhezčí zadek v šoubyznysu. Je to pravda? Vy během koncertů vidíte právě její pozadí, že?
Ani nevím, že jsem to někde řekl. Ale je pravda, že celou dobu koncertu z pozice sedícího střelce mám pěkný výhled (smích). A byť jsem to asi nikdy neřekl, je to pravda – má.

RADEK STRNAD
PETRA TACHECÍ