Poprvé Petra Parvoničová spolupracovala s ústeckým divadlem loni na podzim na operetě Hraběnka Marica. Na ni jsem se tedy nejprve ptal…

Jaká zkušenost bylo dílo Kálmána? Nové prostředí i sólisté…
Přesně tak. S režisérem Zbyňkem Brabcem jsem pracovala poprvé, ač jsme oba rodilí Plzeňáci. Spolupráce to byla příjemná a už se rýsuje další. Ústecké divadlo mě tak okouzlilo, že jsem v něm ráda přijala nabídku na další práci.

Okouzlilo vás? Čím?
Poprvé jsem se setkala s baletním souborem, sborem i se sólisty, které jsem dřív neznala. I když jsem náročná, všichni na mé podmínky přistoupili a fungovalo to skvěle.

A spolupráce s šéfem ústeckého baletu Vladimírem Nečasem…?
Už ho znám, dokonce to byl můj profesor. Je milé mít teď možnost si s ním tykat. Vyšli jsme si ve všem vstříc, Vláďu uznávám i jako kapacitu. Vždyť pracuje jako šéf baletní komise pro Ceny Thálie.

Divadlo je složitý organismus, může tu panovat nevraživost mezi sólisty. Překvapili vás?
Překvapili mě všichni, ať už to je Tomáš Brázda, Petr Matuszek, Anička Klamo… Kdo není v souboru, ale mile mě překvapil i v nové inscenaci Růže z Argentiny, je Tereza Mátlová. Ona je nesmírně pracovitý tvor… A nevraživost v souboru jsem nezažila. Ono je to i tím, jakou atmosféru člověk do svého týmu vnese. I s baletem jsem byla naprosto spokojena, takže jsem měla možnost si i do další inscenace vybrat, koho chci.

Relaxuji u Mozarta

Vyrostla jste na moderní hudbě, aktivně se jí věnujete. Není pro vás práce na operetě utrpením?
Relaxuji při Mozartovi, takže žádné utrpení, i když by to do mě asi nikdo neřekl. Tvrdil by, že jsem ze šoubyznysu, ale tak to prostě není.

Nedávno jste pracovala v Šaldově divadle v Liberci. Na čem?
Liberecké divadlo pro mě nebylo neznámé jako to ústecké. Pracovala jsem tam už na třetí inscenaci. První byla Sugar (Někdo to rád horké), perfektní muzikál. Hodně jsme se u něj nasmáli s Daliborem Gondíkem, Adélkou a s režisérem Oldou Křížem. Druhá inscenace byla Zpívání v dešti, i ta je mému srdci blízká. Dokonce jsem v ní kdysi tančila v Plzni.

Oh, She´s Loves Me

Na přelomu roku to byl méně známý broadwayský muzikál She´s Loves Me. Lehce komornější a více činoherní, ale velice vtipný a hezký. Doporučuji ho! Jako host tu hraje Zuzana Benešová, můžete ji vidět i v Mamzelle Nitouche v Hudebním divadle v Karlíně. Se Zuzanou spolupracuji, protože dělám i pro divadlo na Hluboké. Třeba Casanovu, muzikál Zdeňka Bartáka, který měl premiéru i v divadle Broadway, kde jsem na něm pracovala s Filipem Renčem. Letos tam mohu pozvat na Romea a Julii a na Noc na Karlštejně. Obnovují ji s mou novou choreografií.
Zuzanka je moc talentovaná, stojí zato si ji poslechnout. Také She´s Loves Me dělal Jan Kříž, nově tu hraje Radim Šváb. Bude novým Fantomem opery v Goya Music Hall, kde jsem už dělala Děti ráje…

Budete se do Liberce i vracet?
Zastihl jste mě v situaci, kdy dělám v Plzni s jedním režisérem Hoffmannovy povídky. Prý by měl příští rok dělat i nějakou operetku v Liberci. Tam se vždycky ráda vrátím.

Nedávno jste si na Broadwayi v Yorku užívala muzikálů. Kolika?
(smích) Kolik jich bylo, to se radši ani neptejte. Od rána do večera jsem byla ve škole a z ní utíkala rovnou do divadel. Pak už mě tam znali, dokonce mi prodávali lístky levněji, což bylo perfektní. Viděla jsem všechny klasické tituly včetně Chicaga. Impozantní byla Annie, příběh holčičky se psem. Vystupovalo tam tolik malých dětí, a tak nadaných, až mi to vehnalo slzy do očí.
Užila jsem si Wicked i Lion King, víckrát Fantoma opery z důvodů pracovních, Night with J. Joplin či Newsies. Je hodně dělaný pro Ameriku, až neskutečný, v žádném jiném muzikálu nevidíte tolik svalnatých stepujících zpívajících mužů. Byli krásní!

Že by to byli samí gayové?
To netvrdím a nevím (smích). Ale myslím si že ne. Viděla jsme i Spidermana. Říkala jsem si, že bude spíš pro děti, ale nebyl. Mile mě překvapilo, jak i z takového komerčního titulu dovedou udělat akrobatickou show.

Který muzikál vás nejvíc dostal?
Newsies (Noviny). Hodně mě bavili ti chlapi, kteří prodávali opravdu noviny…

Zábava vs. únava

Bylo i něco, co jste odzívala?
(váhá) Nevzpomínám si. Maximálně tak únavu po škole, jinak určitě nic.

Byla jste v New Yorku ve škole na pracovní stáži. Je to tak?
Ano, dostala jsem tam stipendium. Teď mě čekají ještě další dvě stáže, jedna z nich je i choreografická. A dva dny zpátky mi přišla zpráva od jedné z choreografek. Zve mě, abych týden spolupracovala na projektu v New Yorku.

Prozraďte, jaké to jsou školy?
Ty vůbec nejslavnější, to o nich jsem se učila v dějinách baletu na konzervatoři a teď přišla šance s nimi pracovat. Se Steps on Broadway a Broadway Dance Center v New Yorku. Stáže na ty prestižní školy mi dala asociace World Dance Movement.

Znáte-li tamní finanční i lidské možnosti, není k vzteku, že to tak u nás prostě udělat nejde?
Já se bála, že se vrátím a budu demotivovaná. Že radši půjdu prodávat rohlíky. Ale jsem mile překvapená. Vrátila jsem se se 200 procenty chuti do práce. Jedno je výběr lidí a další je finanční stránka. Ale myslím, že to tak jako na Broadwayi jde úplně všude. Stačí jen chtít. I u nás se dají věci vypilovat, aby měly úroveň a nemuseli jsme se stydět.

Kouzlo (z) Popelky

Setkala jste se na Broadwayi i s kouzlem, které vás ohromilo? A říkala jste si: „To prostě není možné! Jak to jenom udělali?"
Ano, v muzikálu Popelka, dělaném jakoby ze „staré školy", oldschoolově. Převlek Popelky jsem doteď nepochopila. Byl bez jakýchkoli světelných či kouřových efektů! Přitom Popelka udělala jen otočku doprava a přísahám, že se z obtáhlých chudých šatiček během vteřiny před našimi zraky převlékla do nádherných princeznovských šatiček. A to včetně střevíčků.
Ta pohádka mě opravdu okouzlila! (nadšený úsměv) Chtěla bych to umět, moc ráda bych znala to tajemství!

Zpět z Yorku do Ústí k prvorepublikové operetě Járy Beneše. Byla to pro vás výzva?
Růži z Argentiny už jsem uváděla v plzeňském divadle před dvěma roky s režisérem Martinem Packem. Dnes ji v Ústí uvádíme s režisérem Bronislavem Kotišem. Je to příjemné, protože už jsem si ověřila, že nejsem člověk, který by věci kopíroval. Baví mě objevovat něco nového, tvořit.

Mexická telenovela

Můžete nastínit její děj?
Je to paradoxní, ale hlavní představitelka Dolores (Tereza Mátlová) přijíždí z New Yorku (smích). No ano, všechno dnes souvisí se vším.

Ve hře je milostné vzplanutí i komický pár, opereta má lehounké příjemné téma. Vracíme se na ranč do chvíle, kdy se „pražský Pepík" Vopička (Tomáš Brázda) zamiluje do místní Juanity (Anička Klamo), komické slečny z ranče. Takže je to i „mexická telenovela". Jarda Kovacs, místní El Tigro, se zase zamiluje do Dolores… Ve hře uvidíte i tatínka Juanity (Petr Matuszek), který nechce, aby si jeho dcera vzala jakéhosi „pražského Pepíka". Ale sám se zamiluje do místní ženy (Jarmila Baxová), přísně dodržující morální zásady…

To tedy bude sousto pro bulvár!
To ano. Divák se na Růži z Argentiny dobře pobaví.

Ta operetka je ale „strašně stará". Řekněte, co vás na ní baví?
Stejně, jako si ráda poslechnu klasiku, mám ráda i filmy z první republiky, „pro pamětníky". A v Růži jsou tak pěkné melodie, že pro mě není stará, cítím z ní čistotu. Chci být všestranná a taková pěkná zkušenost k tomu patří.