Pořad začíná v úterý (9. března) ve 20 hodin a my jsme populárnímu českému politikovi položili v předstihu několik otázek:

Jste zřejmě v současnosti nejznámějším českým žijícím šlechticem. Pod tímto pojmem si nejčastěji představíme bílou paruku a život na zámku, prostě trošku pohádku. Jaké to je doopravdy, být v současnosti šlechticem?
Dneska je to život normálního člověka. Snad na mě ještě dopadá výchova mých rodičů, kteří mě vedli k odpovědnosti.

Děláte pravidelnou obhlídku svých panství, třeba na Orlíku?
Už před několika lety jsem předal všechna hospodářství svému synovi, teď už je spravuje on. Já, když mám čas, zajedu na chatu na Orlík. Největší problém je ale najít ten čas.

Nezdá se vám, že v posledních dvaceti létech lidem v Česku jakoby vládla průměrnost? Vzhlížíme k uměle vyrobeným celebritám, snažíme se je napodobovat. Koho považujete za celebritu vy?
Je tady spousta lidí, které jsem poznal, a kterých si vážím. Lidé, co nenápadně, ale odpovědně, dělají svou práci vůči svému okolí. Většinu z nich asi nebudete ani znát.

Vy jste byl převážnou část svého dětství a dospívání vychováván doma. Jaké jsou klady a zápory takového způsobu vzdělávání dítěte? Ptám se, protože o institutu „domácí školy“ se u nás před několika lety hodně hovořilo. Kdybyste vy osobně stál před takovým rozhodnutím, co byste zvolil?
Jsou doby, jako byla doba mého mládí, kdy výchova doma byla lepší než ve většině veřejných škol. Ale v dnešní době si myslím, že domácí vzdělávání má být spíše výjimka než pravidlo.

Říkáte o sobě, že máte rád politiku. Chápu-li to správně, je politika vaším koníčkem, Jaký pocit radosti a uspokojení může mít vrcholový politik pohybující se na současné politické scéně, která se běžnému občanovi jeví čím dál víc nepřehledná. Co vás na tom baví?
Na současné politice mě baví často právě to, na co lidé nadávají. Když se na ni člověk dívá s humorem, vidí v ní spíše frašku něž smutné stránky.
Někdy vás některý z fotografů na jednání senátu zvěční s přivřenýma očima, lidé se smějí, říkají, kníže spí. Já si myslím, že jenom vypouštíte nudnou debatu nebo špatnou otázku anebo, že naopak pečlivě maskován zdánlivým klimbáním hovor pečlivě mapujete.
Samozřejmě, je-li to nutné.

Jste lesníkem, hospodářem na rodinných statcích v Rakousku, Bavorsku, ale také v Česku. Je něco, co byste z odborného hlediska vytkl Lesům České republiky?
Je tady spousta otevřených otázek, které se týkají lesů České republiky, ale ty nelze zodpovědět v krátkých odpovědích v jednom rozhovoru pro noviny. Museli bychom jít do systému hospodaření a přes něj do několika detailních řešení, které považuji za problematické, ale to je opravdu na delší diskusi.

Mimochodem, jak se stavíte k otázce hubení kůrovce? Je lépe nechat ho, ať si příroda sama poradí, nebo by bylo lepší začít s ním bojovat a kácet napadený les?
Co se týká kůrovce, musíme rozlišit, je-li to hospodářský les. Pokud ano, je samozřejmě nutné s ním bojovat. Proti kůrovci se v takovém případě musí zasáhnout ihned, den potom, co přišlo hlášení, že nějaké stromy jsou kůrovcem napadené. Nikoliv, jak se to dnes často stává, problém nechat vyrůst do dimenzí, kdy potom stojí za to vykácet velikou paseku. Druhá otázka je národní park, který dle všech pravidel je bezzásahový.

EVA STIEBEROVÁ