Historie dámských spodních kalhotek je poměrně krátká. Píše se nejčitelněji až s koncem 19. století.

Prvním doloženým předchůdcem spodních kalhotek byla bederní rouška. Ta ovšem nesloužila k cudnému zakrytí intimních partií, ale jako ochrana před zimou a úrazem. Starověcí Řekové na olympiádách běhali nazí, Římané pod tógou měli jakousi bederní roušku tvořenou pásem látky.

Spodní kalhoty v dnešním významu slova se začaly objevovat až mnohem později. U mužského oblečení kolem 13. století a u dámského dokonce až v 16. století a to jen velmi sporadicky. Nosila je např. Kateřina Medicejská, nicméně do konce 18. století je v Paříži nosila pouhá 3,5 % urozených dam jako známku luxusu. S postupem doby se hlavními nositelkami spodních kalhot staly baletky, jeptišky, prostitutky a malá děvčátka.

Změna nastala až s nástupem krinolíny. Když se totiž dáma posadila, drátěné obruče vystřelily nahoru a odhalily nohy, a pokud se dotyčná náhodou chtěla ohnout, celá konstrukce se zvedla a odhalila pozadí. Snaha v těchto případech ukrýt nahotu vedla k počátku používání jakýchsi spodních kalhotek, tj. dvou samostatných nohavic velkých rozměrů spojených v pase šňůrkou. Mělo to i praktickou výhodu, dámy se nemusely při návštěvě toalety složitě svlékat. Základním výrobním materiálem bylo plátno a flanel, které byly zdobeny krajkou. Přesto nebylo nošení kalhotek běžnou každodenní činností, chudé ženy je nenosily vůbec pro jejich vysoké pořizovací náklady.

Revoluce rozmachu a masové rozšíření používání spodních kalhotek nastává až ve druhé polovině 19.století spolu s tovární výrobou a zlevněním zboží. Proměnou prošlo i postavení ženy ve společnosti, kdy má žena více volnosti a začíná pracovat mimo domov. To vede k novému stylu oblékání, kdy se svrchní sukně zkracují a tím se postupně zmenšují i kalhotky.

Autor: Bc. Kateřina Suchá, kurátorka sbírky textilu a nábytku Regionálního muzea v Teplicích