„Neinspiroval nás loutkový film od Trnky, který je pro malé děti příliš poetický, ani Kachlíkův Bajaja. Ten je zase ponurý," řekl pro Deník Antonín Klepáč, režisér i autor novinky „Rozmáňa". „Za 17 let, co tu působím, se rád vracím i k české klasice. Z mé strany je ale Bajaja spíš navázání na Rusalku. Tu jsem dělal jako druhou inscenaci, když jsem do Divadla rozmanitostí nastoupil jako umělecký šéf," ohlédl se.

Jaký bude váš Bajaja?
Ani strašidelný, ani moc veselý. Malé loutky, marionetečky, pro děti dělala Maruška Stejskalová. Vybral jsem si ji, protože je hodně poetická a výtvarně zajímavá pro nejmenší. A já oproti Jiřímu Trnkovi omezil počet postav v inscenaci, abych ji pro malé děti zjednodušil.

Je pro Rozmáňo obvyklé hrát i ve školkách? Či je to ono známé „nemůže-li Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi"?
Ne ne. My se zaměřujeme na děti z 1. tříd školek, které zatím ještě nikde moc nebyly; znají své prostředí doma a pak to ve školce. Proto by bylo dobré, aby se první setkání s divadlem pro ty, kterým jsou teprve tři roky, odehrálo tam, kde to znají. Jenže když se zhasne, nakoukne dovnitř šašek a otevírá se prostor, kde je obrovský člověk na jevišti, je to pro ně spíš šok. Chce to malé loutky. Přicházet s nimi do školek a seznamovat děti s divadlem touto formou, je užitečné pro divadlo i pro děti.

Celý rozhovor čtěte v tištěném čtvrtečním Deníku!