Proč tak soudíte právě vy, který jste vyrostl na klasické fotografii?
Protože digitální fotografie vám použitím speciální techniky umožní rozšířit původní autorovu invenci a snímek originálním způsobem ozvláštnit.
Slyšela jsem názor, že ve věku digitálních fotoaparátů může být uměleckým fotografem každý.
No jasně, znám takové sebevědomí. Přiznávám, já k mladým fotografům nemám žádné výhrady. Ale víte, fotografovat je totéž, jako skvěle sochat dlátem, zpívat nebo virtuozně hrát třeba na klarinet. Ta fotografie není o nic lehčí, než jakýkoli jiný vrcholný umělecký výkon. Ale lidé si myslí, že když jim foťák vyrobí nějaký obrázek, už umí fotit. Ve fotografii, stejně jako v jiných druzích umění, jde o jedinou věc. O poselství. A když nemáte, co říct, je vám i super digitální foťák k ničemu. Pak by bylo lepší, kdybyste místo fotografování raději plela zahrádku nebo se intenzivně věnovala vnoučatům. Protože každé umělecké mistrovství vyžaduje alespoň deset let úporné práce. A ani pak se to nemusí povést, pokud vám schází některá ze tří základních ingrediencí: štěstí, pracovitost a talent. Když se jedné z nich nedostává, máte smůlu.
Ale vy je máte všechny tři?
Asi ano, protože já nejsem lepší fotograf, než ostatní. Ale k té pracovitosti a jistému talentu jsem měl štěstí, že jsem s těmi fotkami prorazil.
A také jste byl značně odvážný. Rozhodně se o vás nedá říct, že byste se držel při zemi.
Těžko říct. Ale příliš vysoko jsem nikdy nemířil. Chtěl jsem se proslavit a to se mi podařilo hlavně ve světě. Nedávno vyšla na Slovensku moje velká fotografická knížka, má víc než čtyři kilogramy a během půldruhého měsíce se jí prodalo dvacet tisíc kusů. Ale o tom se u nás nikde nedočtete, na rozdíl od podrobností z mého soukromí.