Kytarista, klávesák, textař i autor hudby Wanek je nejstarším členem kapely. Za ním následuje autor obrázků pro soubor Martin Velíšek. To on vytvořil pestrou image aktuálního turné, na obrázku na něm jede prase na lyžích. Dál v kapele hrají Pepa Červinka (basa, zpěv), Adam Tomášek (trubka, zpěv) a Vojta Bořil (bicí).

Stejný tým, jen bez výtvarníka Velíška, oslaví svou hudbou 35 let i v Liberci. „Na severu Čech zahrajeme nejprve v Liberci a pak druhý květnový víkend na benefici Útulek Festu 2020 na ústeckém hradě Střekov. Na obou místech zazní hlavně písničky z našeho nejnovějšího alba „Kry“ (2018). Zazní jich šest, ale jsou poměrně dlouhé, vytváří téměř dvě třetiny našeho repertoáru,“ láká na program lídr Už jsme doma.

Ztráta lidství

Kapela nevynechá ani starší kousky: od úplně nejstaršího „Jo anebo nebo“ přes novou verzi písničky „Uši“, jak ji má skupina na cédéčku „Tři křížky“ (2015) a snad i něco z legendárního alba „Hollywood“ (1993). Už jsme doma živě zkrátka nabízejí průřez většinou svých alb.

„Kry jsme vydali loni, ale zatím jsme je moc nehráli. Kry krom existencionálního a filosofického kontextu obsahují i téma míjení, ztráty soucitu, ztráty lidství a empatie v souvislosti s uprchlíky. Slovo Uprchlík se přitom snad už ani nepoužívá, lidé mají asi černé svědomí. Rádi jim říkají migranti. Zapomínají – a úplně záměrně, vytěsňují si to z hlavy – že většina těchto lidí opravdu utíká. Prchají před válkou, před bombami a hladem. Snaží se zachránit si život nebo si ho zlepšit. To je jedna stránka věci. Druhá je ta konkrétní,“ připomíná Miroslav Wanek a hned přidává příklad:

„Když už je na moři loď narvaná lidmi, dvě stě tři sta lidí se tísní na malé bárce, tak do nich přece nemůžu strkat tyčí, cpát je pod vodu! Musím je chránit, pomoci jim. Jestli-že se tu ohánějí někteří lidé křesťanstvím, tohle je pravidlo číslo jedna! Musím pomoci a až potom mohu řešit, jak dál, co s nimi. A jestliže si možná většina naší společnosti myslí, že to tak není, že jsou uprchlíci jen smetí, které je třeba zamést pod koberec, topit je jako koťata, je to hrozné. Děsí mě, jak se k tomu staví někteří lidé na internetu. Nejradši by uprchlíky odstranili, zapálili, zničili. To je totální barbarství, naprostý hnus,“ je si jist Wanek.

Japonské inspirace

Kapela Už jsme doma ráda vystupuje v Japonsku. Tamní publikum si mohlo art punkovou energii skupiny v kombinaci s kytarami, klávesami, trubkou a Mirkovým samplerem užít už několikrát. Naposledy tam kapela hrála před pár měsíci, celkově pošesté. Měli pět nových míst, bavili kluby i bary, kde kapela dřív hrála a kde se jí během let vytvořila fanouškovská základna.

„Mám Japonsko hrozně rád, hrát v zámoří je ale vždy finanční handicap. Je to tam obecně dost drahé a oproti místním kapelám máme navíc letenky. Finance budu muset časem řešit. Buď sponzorsky, nebo se dostat na velké festivaly, kde nás líp zaplatí. To je jedna stránka věci. Druhá je, že člověk hodně cestuje, pozná víc míst i nové lidi. Je to vždy skvělé, Japonsko mě baví, miluji místní jídla i lidi. Jsou srdeční, jen je někdy těžší se k nim dostat. A to obecně, do Japonska. Když už se to povede a přijmou vás za své, jsou skvělí. Možná nejsrdečnější lidé, s jakými jsem se kdy ve světě setkal,“ pochvaluje si rocker i punker Wanek, ctitel hudební avantgardy i spolupracovník alternativní skupiny The Residents z USA. Aktuálně se s jejich zpěvákem chystá vydat u rakouského vydavatelství Klanggalerie unikátní koncertní album „Moravian Meeting“.