Ceněna je i jeho poslední milostná novela Závěrka, s níž právě objíždí Česko. Hlavní postavou je Matěj Runda, zamilovaný do půvabné Věry. Objeví, jak je fotogenická i svůdná, a i když to neumí, začne ji fotografovat. Jeho snímky jsou překvapivě dobré.

„Vzbuzují pozornost, obdiv i odsouzení. Jsou nepokrytě erotické. Nefotografa i nemodelku dostihne internetové renomé, ale jejich profesionální vztah může skončit buď láskou, nebo nenávistí,“ představuje lidem své dílo Urban, načež z něj začne předčítat.

V Listování s ním účinkují Petra Bučková a Lukáš Král. Teplicím příběh nabídnou ve čtvrtek v 17.30 v Domě kultury, v Ústí vystoupí ve stejný den od 20.00 v Severočeské knihovně.

Jste na Urban50tour. Co přinesla do vašeho života padesátka?
Pohodu i zklidnění, radost z obyčejných věcí, život starého mládence. Může si dělat, co chce, pokud mu na to zbývají síly a peníze.

Pro knihu si najdete téma a fascinován se do něj pustíte. I fotografování vás polapilo?
Polapilo. Fotím lidi, hlavně portréty a třeba i sebe nejradši v aťasu. Focení beru jako určitý druh seberozvoje, taky se při něm učím komunikaci. Závěrka se zostra pouští do světa reklamy.

I tento směr jste musel nastudovat?
Něco jsem si k tomu načetl, hlavně k oblasti PR. Závěrka tak asi působí trochu archaicky, dnes se PR dělá hlavně přes sociální sítě. Mám tam billboardy, protože když člověk vidí dechberoucí holku na tak velké ploše, tak krásné veliké monstrum, má to na něj větší účinek, než vidí-li stejné foto na tabletu či v mobilu. Billboardy jsou monumentální, jsou jako zmražený filmový záběr na velkém plátně. Tu vizualitu jsem v Závěrce potřeboval, je to milostný román s potlačenými city, ale s nebezpečně opojnou vizualitou.

A vaše starší knihy? Napsal jste román o hřibu záhadném Boletus arcanus. Houbaříte dál? Co z dalších knih zůstalo vaším koníčkem?
Houby miluju, být v podzimním lese stojí za to, i když se lov na houby nepovede. Dnes si dost houbařů úlovky fotí, někdy opravdu pěkně. To pro mě ale není. Z jiných knih mi zůstala Praha a architektura.

Jaké obory vás ještě lákají? Co život herce, když objíždíte s herci Česko?
To pro mě budou herecké kurzy. Jsem špatný herec, strašně blbě lžu a také se červenám. Mám nevýrazný hlas, neumím s ním pracovat, tak od party Listování třeba něco odkoukám. Při čtenářských výjezdech se mi to bude hodit. Stejně je bizarní, že jsem před lety veřejná čtení skoro vždy odmítal. Teď se těším.

Jste jeden z mála autorů, který si drží jméno, a přitom se neopakuje. Jak to děláte?
Je těžké se neopakovat, ale kolik různých knížek je člověk schopný za život napsat? Opakování matka moudrosti! Jiným v tom radit neumím, psaním žiju. Když se to delší dobu nevede, cítím frustraci a absťák.

Baví vás víc focení, či psaní?
Psaní je život, bez něj se neobejdu. Fotit musím, abych si od psaní odpočinul, i proto, že jsem aparát a sadu objektivů zdědil. Když vám něco takového spadne do klína, je to jako vnuknutí: „Miloši, nauč se fotit!“