Absolvent Státního učitelského ústavu v Žatci (1929), ještě před maturitou debutoval v časopise „Žatecký kraj“, ale již po necelých dvou letech vydal v Lounech u Ant. Štrombacha první básnickou sbírku „Zlaté rouno“ (1931). Vzbudila zasloužený ohlas a kritika ocenila i silné sociální cítění mladého básníka jehož první verše se rodily v době nejhlubší hospodářské krize. Několika povzbudivými radami na cestu českou literaturou ho poctil (stejně jako rodáka z Mostu Bernarda Horsta) i obávaný literární kritik F. X. Šalda.

Během dvouletého učitelského působení v Postoloprtech vznikala básnická sbírka „Porta Apostolorum“ (1932) s ilustracemi Františka Koubka, jehož linoryty se objevily i v následující sbírce „Zapomenuto“, vydané na podzim 1933.

To již Josef Klein působil na české škole v Chomutově. Spolu s Františkem Hrubínem a dalšími se objevil v dodnes nepřekonaném Almanachu tvorby mladých autorů „Letopočet“, vydaném v Žatci roku 1934. Roku 1935 vyšla ve dvou vydáních čtvrtá Kleinova sbírka „Podobenství“. Jako výraz uznání jeho literární tvorbě mu Česká akademie věd a umění přiznala pro rok 1937 literární stipendium.

Kleinovu poezii od počátku silně motivovala dávná historie Lounska i Žatecka. Bojovný kmen Lučanů si mladý básník zvolil za symbol naší neotřesitelné příslušnosti k tomuto kraji zejména v období vyostřených národnostních sporů a tušeného fašistického nebezpečí.
Na sklonku 30. let pracoval na básnické trilogii „Oharka“ s oddíly „Lucko“, „Hrozny a případ mého přítele“ a „Řeka na severozápadě.“

Z Chomutova ujížděl o půlnoci 8. 10. 1938 za dramatických okolností v otevřeném nákladním vagónu na uhlí. Ještě téže noci vnikli do jeho bytu henleinovci a rozbili celé zařízení. Tehdy vzaly za své i dvě části připravované trilogie. Zachránil pouze rukopis „Lucko“, uložený u rodičů v Lenešicích. Sbírka vyšla roku 1940 na Kladně, ale ústřední báseň „Bolehlav“ mohla být z obavy před cenzurním zásyhem zařazena jen v torze. Kolovala však v opisech, které se šířily po celém Proktektorátu.

Za války Josef Klein působil v Pšovce, Přívozech a Berouně. Období Pražského povstání jej zastihlo v rodných Lenešicích a Josef Klein se stal předsedou ilegálního Národního výboru, který odzbrojil menší odloučenou posádku wehrmachtu ve tamním cukrovaru.

V obci bylo dne 7. 5. 1945 vyhlášeno stanné právo a českým vzbouřencům hrozil trest smrti. Naštěstí se již následujícího dne objevily první ruské tanky.
Po osvobození žil Josef Klein v Teplicích a plně se věnoval pedagogické práci. K poezii se vrátil až po odchodu na odpočinek a své nové verše, psané krásnou češtinou, plnou neotřelých obrazů, otiskoval od roku 1978 v časopise „Revue Teplice.

Novou básnickou sbírku „Překročit rozcestí“, kterou sestavil na poč. 90. let, už vydat nestihl.
Pozoruhodný básník Josef Klein zemřel v Teplicích dne 26. 8. 1994.

AUTOR: PAVEL KOUKAL