Šikana, sex na pracovišti, protekce, zášť, kyber šikana, vyčůranost, pomsta… Tato témata „probírá" a „řeší" osazenstvo jedné sborovny provinčního zemědělského učiliště. Tým v čele s Pavlem Trávníčkem (ředitel), starší učitelkou (Uršula Kluková), učitelkou-sexbombou (Kateřina Kornová) a dalšími postavami zve na Sborovnu do DK Ústí na Ústecké forbíně. Vstupné je cca 300 Kč, lístky jsou. Více o představení se samotným principálem…

S TV seriály ze škol se „roztrhl pytel". Nova má Gympl s. r. o., Prima Základku… Předběhli jste snad se Sborovnou svou dobu?
My ne, ale autor Sborovny Jaromír Břehový. Napsal ji už před dost lety a my ji hrajeme čtyři sezony. Je v ní vidět, že škola se od časů seriálu My všichni školou povinní dost změnila, vše je tvrdší… V naší hře vládne i šikana a kyberšikana, žáci si nahrávají učitele a zneužívají toho.
To, že s takovými seriály vyjely obě TV, je dobře. Je to zajímavé a poučné téma, dramaturgie se s ním trefila.

Jakou roli ve Sborovně hraje sex?
(smích) Do učiliště přijde nová zástupkyně a má tam s ředitelem nějaké pletky. On ji pak prosazuje, upřednostňuje přede všemi ostatními a mají spolu takový „drobný" výstup. Žáci je přichytí a natočí si to na mobil. Ale děti pak nahrávku použijí ke spravedlivému úkonu, podaří se jim dokázat, že ta zástupkyně je zlá síla v celé záležitosti. Tak ji musí vyhodit a zase se vše vrátí do normálních kolejí.

Chcete tím říci také to, že by si ani v takové škole neměli žáci nechat všechno líbit?
No, oni jsou tam hodní jenom někteří. Ale jsou tam i protežovaní kousci, maminky se v nich vidí a dávají kvůli nim i úplatek. To aby její nepodařený synek Pivoňka zůstal na škole… Prostě odehrává se tu to samé, o čem občas čteme v novinách. My tedy na žáky nenadáváme, i když víme, že jsou dost svérázní. V naší komedii je ale důležitější učitelský sbor, kantoři a personál učiliště.
Totiž, někteří žáci tu sice jsou velcí lumpové, ale jak se říká mají to z domova.

Dělá vám Sborovna radost?
Dělá, je úspěšná, protože se její téma dotýká rodičů, dětí i učitelů. Občas za námi přijdou a říkají: „Ve hře to máte přesně tak, jak je to u nás!"
Zpočátku sice řešíme drobnosti, ale když se jim nevěnuje pozornost, mohou na maloměstě, kde učiliště je, přerůst ve velké problémy.

A co tedy s tím?
To právě ukazuje Sborovna. Říká, že si musíme dávat pozor na takové Pivoňky, žáky, kteří zneužívají postavení rodičů. Takových Pivoňků totiž bude čím dál tím víc!
A řešení? Nekalé věci nesmí být odpuštěny. Žádné „pardon, už to víckrát neudělám!" Za provinění musí přijít trest. A to by mělo fungovat v našem právním státě (smích).

Co vás na té hře nejvíc baví? Čím je pro vás príma?
Určitě atmosféra. Uršula Kluková totiž tento žánr divadla bezvadně umí. Naváže s diváky kontakt od prvního okamžiku, protože přichází hledištěm. Je to první úča, která jde po prázdninách do školy. Jako vdova na začátku hry čtvrthodinu vykládá divákům spoustu nesmyslů. Řekne i dost o sobě, takže vytvoří most mezi herci a publikem. Lidem může připadat, jakoby to ani nebylo divadlo. Že sami sedí ve třídě.

Prozradíte více o autorovi hry?
Prošel učňovským školstvím, ví, o čem píše. Ale je ekonomického vzdělání, dělá tedy bankéře v Sokolově. Na Karlovarsku má už roky ochotnický soubor, píše pro něj jen pro zábavu.
Kdysi mě kolegyně pozvala, abych se šel na Sborovnu podívat. „Je aktuální, zábavná," tvrdila. Myslím, že českých autorů je málo. Zvlášť těch, kteří umí hru napsat tak, aby byla poučná i zábavná.