Budou-li chtít politici zbourat Dům kultury Ústí, ať zapomenou na buldozery i demoliční čety. Postačí, pozvou-li Divadlo Bez zábradlí s francouzskou komedií Blbec k večeři, tak, jako to udělal Zdeněk Kymlička z agentury For na divadelní přehlídce Ústecká forbína 2012. Ale nebyl první, komedie v režii Jiřího Menzela má přes 500 repríz.

Salvy smíchu ve frašce vyvolával Václav Vydra, poťouchlý boháč, který se rozhodl bavit s přáteli na účet „blbce" Josefa Cardy, finančního úředníčka. Jenže plán se sesypal jak domek z karet, čemuž napomohly i postavy Rudolfa Hrušínského, Veroniky Freimanová, Zdeňka Žáka nebo Jany Švandové.

Byla to zábava k popukání. A před ní jsme s Václavem Vydrou vedli rozhovor…

Pane Vydro, prozraďte, dáváte si novoroční předsevzetí?
Ne, touto dobou si nedávám žádná předsevzetí. Já mám spoustu různých předsevzetí, která ale nemají se silvestrem ani s Novým rokem nic společného. Takže nevím, proč bych si měl dávat právě koncem roku nějaká jiná.

Vše pro koně

A jaká tedy máte? O co v současnosti usilujete?
(rozpačitý smích) Já mám teď strašně moc práce a hodně projektů. Snažím se vybudovat kopytní kliniku pro koně, snažím se prosadit nové povolání ošetřovatel bosých kopyt. To znamená, aby se lidi, kteří chtějí bosá kopyta koním opravovat, mohli tuto práci i normálně legálně učit. A nemuseli se učit na podkovách, když nechtějí pracovat se železem. A vůbec se nějak snažím bojovat za lepší životní podmínky pro koně.

A o co usilujete herecky?
Jsem velice zaměstnaný herec. Ostatně, pokud bych si přál, abych pracoval ještě víc, byl by to nesmysl, protože to nejde. Já jsem v podstatě spokojený s tím, kolik mám práce. Někdy bych si samozřejmě mohl představovat práci jinou, ale to bych taky mohl dopadnout jako rybářova žena.

Vybavuji si vás na fotografii na koni jako legendárního generála Custera ze severu Čech, tuším že z Teplicka nebo z Chomutovska. To jsou jakési indiánské hrátky, že?! Bitvy…
To jsou hrátky, ano. (úsměv) Letos to bylo podvanácté a podruhé na Moldavě na Teplicku, příští rok to pravděpodobně zase bude ve středních Čechách, takže se odsud ze severu Čech zase odstěhujeme i s armádou (smích). Ta akce, to je spíš taková připomínka toho, co koně a lidi spolu zažili. A těm, kteří se akce zúčastní, by to mělo evokovat atmosféru kavalerie v sounáležitosti jejích členů v sedlech.

Je dobré k tomu mít načtenou slavnou knihu Mé srdce pohřběte u Wounded Knee od Dee Browna? A vidět tento film o dobývání divokého Západu?
(smích) Každopádně jakoukoli literaturu k tomuto období se hodí si přečíst. Určitě. Ale my to nepojímáme jako historickou rekonstrukci, ale jako impresi zašlých dob. A spíš se snažíme užít si tu romantiku bez té krve.

Na silvestra na ČT 1

Tak to je chvályhodné. Ale zmínil-li jste, že jste hodně zaměstnaný co říkáte na práci na silvestra? Jak to vidíte letos?
Ne, letos po mně na silvestra nikdo nechce, abych pracoval… naštěstí. Nicméně jsem s předstihem natočil silvestrovský program, jednu talk show, takže jsem měl silvestra už o měsíc dřív…

V čem vás uvidíme? V silvestrovském Prostřeno?
I to bude, ale teď mluvím o pořadu Jany Paulové a Pavla Zedníčka „Do roka a do dna", kde bude i Josef Náhlovský, Pepa Carda a další herci. Bude to pořad blížící se už k půlnoci (začne 22.55 na ČT 1 poznámka autora), povídání z vinárny a z hospody, taková už ta nevázaná zábava.

Bude-li to přednatočené, jak vy sám strávíte silvestra? Chystáte si vtípky, nebo máte radši klid, někam si „zalézt do lesa"?
Je to tak, mám už radši klid, opravdu bych nejradši zalezl někam do lesa. Nechystám si vtípky, už ani ohňostroj nepřipravuji, tyhle věci mě opravdu pustily. Rád strávím silvestra v klidu, pojedeme se podívat k synovi, za vnoučátky…

Dost často jste slyšet na TV obrazovce Primy v pořadu Prostřeno! Máte to v něm s Janou Bouškovou podobně, jako to mají Jiří Bartoška a Miroslav Donutil v pořadu Cestománie? Oni také, soudím, sice dost cestují, ale přitom jen ve studiu sedí a dabují cestopisné filmy? Nebo jste někdy přímo u vaření?
Já nevím, jak to mají Jirka Bartoška s Mirkem Donutilem, ale pro nás je Prostřeno! naprosto studiová práce.

Tak si k jídlům „ani nečuchnete"?
Ne. Pro nás je vodítkem ten text a v něm je obsaženo všechno, co se v pořadu děje. A na základě toho textu můžeme s Janou trochu improvizovat. Ale to je všechno…

Odnášíte si někdy z toho pořadu i nějaké recepty? Občas ta jídla vypadají dost chutně…
My nemáme čas vařit. Janu občas něco zaujme, ale abychom vařili podle Prostřeno!, k tomu nemáme šanci.

Po kolikáté vůbec budete hrát v Ústí komedii Blbec k večeři?
Už je to asi 670. představení.

Tolikrát jste tu frašku hrál?! To už se vám o ní musí zdát, ne?
Ne, to už se mi o ní právě vůbec nezdá (smích).