Přirození byli návštěvníci show Divadla Demago. Hra, překvapivě ladící se svým názvem Vepřové ve vlastní slávě, rozchechtala 6. března Činoherní studio. Někteří diváci museli usednout i na schody; židle nestačily.

„Chcete lidové divadlo, alternativní kulturu nebo politickou satiru? Ale ten článek v novinách, to byl marketingový tah," vymlouval se Jiří. Stejně mluvil při své minulé show kvůli fotce s panzerfaustem, mířícím na radnici.

Kabaret i detektivka

Teď ale byla řeč o fotce, na níž „žebračí" v Ústí, aby si vydělal na pokutu od primátora.

Psali jsme: Žebrající herec shání sto tisíc na omluvu pro primátora Ústí

Diváci chtěli divadlo alternativní, lidové i satiru, hrál tedy od všeho něco. Žongloval styly, chvílemi to byl i gynekologický kabaret, detektivka, křídová story či drámo.

Hlav pomazaných i postaviček (plechový robot, liška, co dává dobrou noc i zavražděná nehezká žena) či symbolů (kosočtverec z klád, Boží oko) se na jevišti objevilo dost. Byl zde i VÍT, ale jistě ne SVATÝ a už vůbec ne ten, co má CHRÁM.

Maryškovy hlášky byly k zamyšlení i k popukání. „Psí smích i pláč jedno jsou," mínil. Před bajkami tvrdil: „Divili byste se, jak dokážou být nějaká zvířata lidská." A víckrát opakoval: „Když chcete někoho nadchnout pro své názory, nemusíte hořet". Ironie? Historická zkušenost? Bláhovost?! Či nadlabské divadlo na férovku? Ano ano, i tak.

Jiřího hajný si „zašlápl pušku, a ta už bude střílet jen slepé náboje". Každou další hláškou si nás získával, ten večer jsme byli na stejné vlně.

Kamera z farmy

Náhodou užil maketu kopce i kameru, s nimiž hraje inscenaci Zvířecí farma. Náhodou si vzpomněl na text té hry, kde se prasata válejí v bahně, rochní si v něm. A čistě náhodně měl jeho malý loutkový hrobník jen jednu nohu a klopýtal po schodech. Ale Jiří šel v názornosti ještě dál; dal si „na čumu", když „zakopl" o březové polínko.

„Že jsem tužkou kreslil na omítku čárečky a kosočtverce, za copánky tahal Jitku a ukazoval to Věrce," zpívá Jarek Nohavica v písni „Andělé na kůru". I Maryško kreslil čárečky a kosočtverce, ale křídou na zem. Nakreslil si také MP3 záznamník a „točil" se na něj. Na rozdíl od Jarka ale Jitku za copánky netahal a už vůbec to neukazoval Věrce. Alespoň v úterý v Činoheráku ne.

Klobouk a drobné

Ač zkraje Jiří přiměřeného pa-tosu, skvělé improvizace i svalů poodhalených pod nátělníkem, tvrdil, že pozvánka v Deníku byl marketingový tah, párkrát to téma využil. Nejzábavněji na úvod: sedl si, před sebe na zem dal klobouk. Pochopili jsme a trefovali se drobnými do klóbrcu. O mince se dělil s foukacím harmonikářem, kterého v sále nechal hrát.

„Slušnost nejsou žádné čáry, ale vulgarity pobaví." Toť heslo večera, který byl pro mnohé srdeční záležitostí. A dalším mohl srdeční atak způsobit. Kdo byl kdo?

PS: A kdy byl Jiří buditel? Když si někdo z publika, unaven po těžkém dni zdříml, a ON ho smíchem davu probudil.