Collegium Bohemicum připomíná v Muzeu města Ústí překladatele německé a české literatury z pohnutých let 1900 - 1945.

„Soužití Čechů a Němců v českých zemích procházelo dramatickými změnami. Všichni, jež výstava představuje, vytušili, že křehké soužití může zachránit jen dialog a snaha o vzájemné pochopení. Sami se o to snažili v kulturní a většinou i v obecně společenské rovině. Pojem „prostředníci mezi kultu-rami" už se moc nepoužívá, ale potřebu podobných lidí cítíme stále," tvrdí Blanka Mouralová, ředitelka Collegia. V Praze v 1. polovině 20. století vznikla v němčině část světové literatury a Češi se o ní dozvídali první. Leoši Janáčkovi ke světovosti pomohli německy píšící kritici, Haškova Švejka si jako velké literatury dříve vážili Němci než Češi. „Představujeme historii i inspiraci pro dnešní dny," dodává.

Zkraje výstavy stojí psací stroj z Anglie. Písmenka má s háčky a čárkami i písmena s německými přehláskami. Anna Knechtelová ze Spolku Adalberta Stiftera (Mnichov), který výstavu připravil, řekla: „Podobné stroje používali prostředníci mezi kulturami, když překládali z jednoho jazyka do druhého, či když psali články jednou pro německé, jindy pro české noviny."

Roudnická Galerie moderního umění má výstavu Tři z Trafačky a do 9. prosince hostí její foyer výstavu Jan Padyšák / Šum. Projekt vychází z jeho diplomové práce; využívá klasické figurální tematiky i počítačovou grafiku a sofistikovanou animaci, závěrečný studentský projekt však posouvá do další roviny. Šum překvapivě odkazuje spíš k terminologii z oblasti optické fyziky, k vizuálnímu šumu, neboli „zrnění", známému i z ladění TV obrazu.

„Hemžení znepokojivě totožných lidských postav ukazuje na anonymitu jedince v davu. Proplétání těl, z nichž jedno se snaží předstoupit před druhé, hovoří o hledání pozice člověka ve společnosti, o jeho úmorné cestě legitimizování vlastní existence," řekla Jaroslava Michalcová z GMU.