Patnáctiny slaví Zrní po celý rok formou buskingu v každém městě před každým koncertem. Ani ten teplický sobotní od 20.00 nebude výjimkou.

Čerstvě vydali singl „Kdo to budí medvěda", chystají vánoční Česko tibetské turné, kde s nimi vystoupí také tibetský hudebník Loten Namling. A v roce 2017 Zrní vydá novou desku.

V oslavě muzikantství a svobodného prostoru budou pokračovat do konce roku. Buskingovým (pouličním) vystoupením Zrní vzpomíná na své začátky, kdy jeho muzikanti chodili po městech s kytarou, hráli do klobouku, snili o velkých koncertech. Vzdávají tak hold i pouličním umělcům, přičemž slaví patnáctiny nejen v klubech, ale i na ulici.

„Těšíme se na ten pank, že třeba nebudeme stíhat, nebo bude zima, pršet, ale stejně to vždycky dáme," řekl zpěvák a textař Honza Unger. A dál odpovídal v rozhovoru pro Deník.

NEJSME ŽÁDNÍ FANATICI

Letos v létě jste se přidali do projektu „Kompilace" také vedle Tata Bojs. Jak to pro vás bylo zajímavé a jak důležité? Dost žijete ekologií, že?
Bylo to několik pěknejch koncertů a ekologický myšlení je pro nás přirozený. Nejsme žádní fanatici, jenom si prostě uvědomujeme, že na planetě nežijeme sami.

Objevili jste tu pro sebe nějakou kapelu, kterou byste doporučili, poradili, zaujala vás? Či byste za ni dokonce „dali ruku do ohně"?
To neobjevili. Ale neslyšeli jsme všechny.

Před časem byl pro mě váš koncert na Open Air Festivalu v Panenském Týnci jedním z nejlepších, i když na něm hrály také zahraniční hvězdy. Menší stan coby scéna nabídl zajímavou atmosféru i příjemné šero, Zrní mělo skvělý zvuk a texty, které se jen tak neomrzí… Ohlédnete-li se, jak vy na tu akci vzpomínáte?
Těch akcí už bylo tolik, že se nám to všechno slejvá. Občas hrajem na cestách hru, že k sobě přiřazujem místa a vzpomínky na ně. Zrovna tenhle koncert si ale pamatuju. Vím, že se to povedlo, že to byl jeden z těch koncertů, kde se sejdou všechny dobrý faktory naráz.

AKCE I MÍSTA ZANIKAJÍ

Bohužel ten festival ale také patří k těm, které už zanikly, nejsou. Lemují také cesty skupiny Zrní zrušené akce, býváte z toho smutní? Nebo je to prostě život?
Jasně, akce a místa zanikaj. Je to život. Někdy je to to logický, když je vidět, že to nefunguje, o klub se majitel špatně stará, to člověk pozná už podle úplnejch detailů. Jsou ale i místa, který zanikaj, přestože je vidět, že za nima stojej šikovný, zapálený a pracovitý lidi. Důvody zániku jsou různý. Pár takových vyhlášených míst za těch patnáct let, co hrajeme, zaniklo, a ty nás mrzej.

Česko-tibetské turné Zrní sice Teplice mine, začne až později, ale v lázeňském městě, stejně jako po celý rok s fanoušky, oslavíte patnácté výročí existence. Bude ještě jinde šance vidět exilového tibetského hudebníka Lotena Lamlinga, se kterým pojedete pár koncertů po Česku?
Pojedeme s Lotenem Namlingem v prosinci sedm koncertů po velkých městech. A moc se na to těšíme. Bude to pro nás určitě hodně inspirativní setkání a pro fanoušky, myslim, zajímavej zážitek.

Jak se na to těšíte? Počítáte, že vás zajímavý hudebník z Tibetu ovlivní hudebně i textově?
Hlavně se těšíme na to lidský setkání. Loten je velmi zajímavej člověk, kterej toho hodně zažil, hodně procestoval. A taky se těšíme na několik písniček, který zahrajeme společně, na tu bezeslovnou hudební komunikaci.

Textově jste stranou politiky, i když důvody k protestům proti mnohému by se našly. Je to programové, zůstat přírodně lyričtí až osudoví, ale apolitičtí?

Já nemám nutkání vyjadřovat se v textech k aktuálním politickým problémům. Snažím se do slov zakódovávat myšlenky, postoje a pocity, který jsou obecnější a trvalejší. Nechce se mi zabývat malichernostma nějakejch politiků. Nicméně jistě je z naší hudby nějakej řekněme politickej postoj cejtit a taky jsme, krom muzikantů, občany týhle země, kterým společenský dění neni lhostejný. Neni nám jedno, kam naše země směřuje. A tak se k situacim, který pokládáme za důležitý, vyjadřujem. Na sociálních sítích anebo třeba tím, kde hrajeme. Apolitický nejsme a být nechceme.

DALAJLÁMA? ZÁŽITEK

Když se ohlédnete, na jakých zajímavých místech se vám už kdy podařilo zahrát? Jak osvěžující a radostné pro Zrní byly třeba koncerty na festivalu v Karlových Varech a na narozeninách Václava Havla na Václaváku?
Koncerty pro Václava Havla nebo při přivítání dalajlámy pro nás byly jedněma z nejhezčích hudebních zážitků. To proto, že to nebylo jenom o nás a našich posluchačích. Byli jsme součástí něčeho většího, s daleko hlubšim významem.

Aktuální písní skupiny Zrní je singl „Kdo to budí medvěda". Bude v duchu „medvědí písně" pokračovat také celé album, na které, věřím, dojde? Nebo je tento song a la Radiohead spíš „výstřelek pro radost"?
Uvidíme, jak to všechno dopadne ve studiu, kam se cystáme v lednu. Materiál už máme z větší části připravenej, písničky jsou tam různý, z naší strany ale jasně propojený atmosférou, ve který teď kapela je, obdobím, kterým lidsky procházíme a přístupem, kterej nás teď zrovna zajímá. Baví nás hledat a zkoušet, co je možný. Spojovat elektroniku a akustiku, pop a hledání, tradici a současnost. Ale výraznou měrou to všechno ovlivní a zastřeší producentský nápady ve studiu. Sami se necháme rádi překvapit.

Co ještě plánujete k Tibetu? Není sci-fi si tam třeba chtít i zahrát? Nechat rozeznít své housle, bicí a kytary v horách…?
Není to sci-fi. Chystáme se tam v létě a moc se tam těšíme!

Čeká také Teplice busking? Krátký koncert na náměstí či v lázeňském parku?
Jasně! Všude, kde letos hrajeme samostatnej koncert, hráváme i akusticky na náměstí. V Teplicích to bude, tušim, na náměstí Svobody v půl šestý.

KOSTEL NEBO PARK…

Podle čeho si vlastně vybíráte místa, kde takto zahrajete? Vedou vás vzpomínky, místní přátelé, atmosféra těch míst?
Najdem si na netu v mapách, jak vypadá náměstí, popřípadě vyberem z vícero náměstí to nejhezčí, nebo najdem nějaký jiný hezký místo, třeba kostel, park…

Jak vidíte dnes, po letech, roli Radůzy v životě a historii Zrní? Pomohla vám s prvním albem…
Její role v našem kapelnim a vlastně i osobním životě je výrazná. Pozitivní. Setkáním s ní se to poprvé výrazně pohlo. Dá se říct, že nás objevila a dala o nás vědět. Tehdy jsme to vnímali hodně osudově. Připomínalo nám to moment, kdy ji samotnou takhle vytáhla Zuzana Navarová a Radůza tenhle dobrej skutek předala dál. Počítám, že i nás to patrně čeká (smích).

Nepřeháním, když napíši, že videa Zrní patří k mimořádným. Je to citlivým výběrem jejich režisérů a dalších spolupracovníků v čele s Jakubem Čermákem?
Snažíme se dělat s lidma, který nám jsou blízký lidsky. To Jakub je. Je to velkej životní přítel a souputník, a tak do velký míry chápe, co hudbou sdělujeme. Navíc má ohromnej talent a cit. Proto už nám natočil tři videoklipy.