O jejím předloňském albu „Bílé Vánoce Lucie Bílé" (Supraphon), z nějž také písně zazní, už se toho řeklo dost. Jistě více než o nové šansonové desce Lucky „Modi" (Supraphon, říjen 2012) či její nové knížce „Život je jen náhoda". Následující rozhovor to snad trochu napraví…
Lucie, vaše CD má až neobvyklý název Modi. To jen proto, že se tak jmenuje i její poslední píseň?
Už na začátku mě napadla dvě jména, s nimiž jsem desku chtěla udělat – Petr Malásek a Pavel Vrba. Začali jsme tvořit a vznikla řada krásných věcí. Jedna však je zcela výjimečná, a to nádherná báseň Pavla Vrby „Modi" a její krásné zhudebnění Petrem Maláskem. Je o malíři Modiglianim, který měl krátkej a dost pohnutej život, a jeho těhotná partnerka po jeho smrti spáchala sebevraždu. Je to její zpověď – těžká a hluboká, zároveň krásná a něžná.
Lucie jak malovaná
Právě Modigliani vás asi inspiroval k rozhodnutí, že i přebal CD bude působit jako obraz?
Hledala jsem fotografa, který by udělal fotky takové, aby vypadaly jako namalovaný obraz – a s výsledkem jsem moc spokojená. Pavel Hejný mi přinesl přesně to, co jsem od něj očekávala.
Co vy a výtvarné umění?
Sama umím namalovat jen Ferdu Mravence, ale nechávám obrazy na sebe ráda působit. S Modiglianim jsem se seznámila až díky té písni – jeho obrazy ani osud jsem neznala. Tu písničku jsem ale nezpívala jen plná bolesti z toho příběhu, ale i z odchodu Pavla Vrby – to je pro mě velká ztráta. Bez takového autora jsme my zpěváci poloviční.
Prý jste s Pavlem Vrbou strávila jeho poslední léto?
Před dvěma lety jsme spolu udělali krásnou vánoční desku Bílé Vánoce, které se prodalo skoro 100 000 kusů. Byl to nevídaný úspěch, devítiplatinové vánoční CD, a já po Pavlovi chtěla ještě něco nevánočního. Přála jsem si znovu spojit hudební srdce Petra Maláska a moudro Pavla Vrby, a tak jsem mu nosila písničky a od něj si brala básničky. Jako první otextoval písničku Co do jména, kterou přinesl René Rypar – mimochodem moc šikovný autor,
s nímž jsem se poznala při natáčení pohádky V peřině. Dva texty už Pavel dopsat nestihl, ale doplnil ho Václav Kopta.
Je už „velká holka"?
Své fanoušky možná překvapíte smutnějším, až baladickým tónem. Je už snad Lucie Bílá „velká holka" a „zvážněla"?
Je fakt, že člověk je už „velkej" a jak prochází různými zkouškami, tak o nich přemýšlí, a najednou i sdělení, které chce poslat dál, může mít hlubší podtext. Nejsem člověk, kterej by se chtěl jen smát, někdy chci taky brečet, ale hlavně nechci nudit!
Malásek i Slávik
S výběrem písní vám pomáhali producent Petr Malásek i Jaro Slávik. Jak to měli rozdělené?
O Jaro Slávikovi jsem věděla, že má kontakty v zahraničí, a tak jsem ho poprosila, aby mi přinesl něco ze světa.
Přinesl i skladbu Guye Ereze a Adama Cohena Světlo zas uvidíš, tu tipuji na hit.
Která je vaším favoritem?
Jako první jsme poslali do rádií singl „Jsem tvůj tichý pacient". Ale z čeho bude hit, to těžko říct. Třeba „Troubu" jsem nikdy na koncertech nezpívala; použila jsem ji pouze v muzikálu Láska je láska, který jsme uváděli v divadle Ta Fantastika – a stejně si svou cestu prorazila. Nebo „Útěk" z roku 1992, která se hraje pořád – zrovna u ní mě nenapadlo, že se stane hitem.
Na albu se podíleli i další autoři – Dalibor Cidlinský a překvapivě Radoslav Banga alias Gipsy.cz.
Když už jsme měli celé CD s mojí kapelou nahrané, najednou přišel Gipsy.cz a řekl „Hele, tady něco mám" – a nabídl dvě písně. A ony nám tak krásně zapadly do toho konceptu, daly mu ještě další barvy, vnesly trochu víc radosti.
A pak, že je něco na světě náhoda. I když zrovna vaše nová knížka se jmenuje „Život je jen náhoda".
To proto, že končí fotografiemi z Českého lva, kterého jsem uváděla začátkem března a tu slavnou Ježkovu písničku jsem tam zazpívala. Jinak mám pocit, že nahoře je všechno naplánované – a nic náhoda není.
Hodit to za hlavu
Spíš než o knihu jde o jakési fotoalbum, které zachycuje, co se za uplynulý rok u Lucie Bílé přihodilo a co všechno stihla.
Před rokem jsme s fotografem Lukášem Fronkem udělali podobnou a lidem se na ní právě líbilo, že mapovala celý rok a že si v ní mohli připomínat, kde mě viděli či slyšeli.
A já díky Lukášovým fotkám můžu předchozí den hodit za hlavu a těšit se na další.
Jste pilná. Nedávno měl premiéru muzikál Aida, kde zpíváte princeznu Amneris, teď jedete
s kapelou vánoční koncerty…
Madonna si může dovolit jedno turné do roka, ale já musím pracovat pořád… Naštěstí mě to moc baví. A až mě jednou lidi nebudou chtít, tak ztichnu.