Předchozí
1 z 6
Další

Jaroslav Kovačka.Jaroslav Kovačka.Zdroj: Archiv Jaroslava Kovačky

„Fotbal jsem začal hrát asi v šesti. Byl jsem hráč. Byl jsem líný běhat a v 11 jsem na rok přestal hrát, ztratil jsem o fotbal zájem. Pak jsem se vrátil, konkrétně do branky. Jsem v ní doma,“ usmívá se 26letý Bíliňan.

Jaroslav Kovačka.Jaroslav Kovačka.Zdroj: Archiv Jaroslava Kovačky

Prý měl nabídky odjinud, v mládežnickém věku dokonce od klubů, jejichž áčka hrají ligu, ale zůstal pod skalnatým vrchem Bořeň, symbolem města. „Zvítězila u mě cesta vzdělání a slušné práce. Jsem za to ale nesmírně rád, protože mám pozitivní vztah jak ke klubu, tak ke všem lidem, co kdy v něm byli, případně jsou nebo pro něj jakkoli pracují.“

Jaroslav Kovačka.Jaroslav Kovačka.Zdroj: Archiv Jaroslava Kovačky

Kovačka pracuje jako státní policista, musí proto stále udržovat svou fyzickou kondici. Díky tomu při koronavirové proluce netloustne. „Ale nabral jsem okolo pěti kil svalové hmoty! Ještě bych si tak pět kilo přál, abych měl ideální brankářskou postavu,“ usmívá se.

Jaroslav Kovačka.Jaroslav Kovačka.Zdroj: Archiv Jaroslava Kovačky

V současné době nevěří, že se sezona dohraje. Ve své paměti tak přehrává vydařené chvíle. „Třeba sezona, kdy jsme v A třídě skončili druzí za postupujícími Domoušicemi. Měl jsem z 28 zápasů 12 čistých kont, dostal jsem něco okolo 25 branek. Tu sezonu jsem měl opravdu skvělou, možná jsem měl životní formu!“

Jaroslav Kovačka s Dominikou Müllnerovou.Jaroslav Kovačka s Dominikou Müllnerovou.Zdroj: Archiv Jaroslava Kovačky

Vzpomínky spojené s fotbalem má Kovačka bohužel i smutné. „Zcela určitě je to úmrtí známého, který byl zasažený bleskem při přátelském utkání na jedné vesnici. Naštěstí jsem toho nebyl přímo svědkem, ale týden před tou události jsem s ním byl na dovolené. Budiž mu lehká zem.“

Jaroslav Kovačka.Jaroslav Kovačka.Zdroj: Archiv Jaroslava Kovačky

Když má říct, který z jeho spoluhráčů je tím nejoblíbenějším, nedokáže jmenovat. „Celý tým!“ vyhrkne. „Jsem hrdý na všechny kluky, kteří momentálně za Bílinu hrají,“ vysvětluje. Až se fotbal znovu rozjede, chtěl by Jaroslav se svými kamarády postoupit do krajského přeboru, to je jeho velký sen. „Myslím si, že do něj patříme. Máme na to po všech stránkách!“ A na závěr otázka, která se nabízí: bude i Kovačka nejmladší jednou trenérem? „Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Záleží, jak to bude s kariérou v pracovním životě. A také, jaký budu vést dále osobní život. Třeba jednou možná,“ usměje se na závěr.