Dříve středoškolský učitel a uznávaný odborník na lékařskou techniku přežívá dnes při svíčkách v polorozpadlé cihlové ruině v léta utajované krajině na severu Čech. Poté, co mu život zničila klíšťová encefalitida a posléze také alkohol, skončil Luboš Větrovský v 61 letech jako samotář v lesích mezi Červeným Újezdem a Měrunicemi.

„Dříve to byla vrátnice do vojenského prostoru. Dnes je to tady celé opuštěné. Jsem tu jen já a můj Rocky,“ líčí muž v černém tričku s červeným logem Sparty na prsou u stolu vyrobeného z prken. Rukou hladí německého ovčáka. „Na toho nedám dopustit. Hlídá mi to tady. Akorát má teď problémy, protože mu nějací lumpové nastříkali slzný sprej do očí,“ povzdychne si Luboš.

Na Bílinsko přišel z Kutné Hory, kde na tamním gymnáziu učil coby vystudovaný pedagog tělocvik a biologii. Pak řadu let pracoval pro světovou firmu z oboru lékařské techniky. Byl uznávanou kapacitou a postrachem konkurence. Jeho zásluhou se do Čech ze zahraničí dostaly těžko dostupné přístroje využívané při léčbě rakoviny nebo při operacích mozku. Když mu pak ale do života zasáhly zdravotní problémy kvůli zanedbanému klíštěti, spadl Luboš na samé dno. Na čas mu zcela ochrnuly nohy, musel kvůli tomu chodit o berlích. Zdravotní a na to navázané psychické problémy začal řešit alkoholem, až skončil před deseti lety v léčebném zařízení Domov na konci právě na Bílinsku.

Očkování dětí proti koronaviru. Ilustrační foto.
Známka za očkování? Nestandardní, říkají ředitelé škol v kraji

Ústeckému kraji zůstal věrný dodnes. Dnes tu žije jako samotář uprostřed lesů. Působí pohodově, alkohol rezolutně odmítá. Berle už nepotřebuje, i když nohy mu příliš neslouží. Peníze si shání po brigádách, většinou chodí do nedalekých vesnic štípat lidem dříví. „Nejsem nijak náročný, stačí mi málo,“ říká skromně. Občas za ním na samotu přijede kamarád z Červeného Újezdu. „Je to Čechokanaďan, koupil bývalou hospodu, kterou celou předělal pro své bydlení. Pokecáme o životě a je nám dobře,“ směje se.

Pro vodu chodí k prameni, který si sám našel a vyčistil. „Je to Lubošův pramen, vyvěrá tamhle za příbytkem,“ ukazuje do zeleného křoviska za ruinou muž, který dokáže celé odpoledne odborně a se zápalem vyprávět o přístrojích, které se dnes využívají v lékařství a pomáhají zachraňovat životy lidí.