Radnice se už minulý rok seznámila s návrhem architekta, který přednesl vizi revitalizace dřívějšího Lázeňského náměstí. Mimochodem, věděli jste, že tu vůbec kdy v zadním traktu lázní takové fungovalo? Já třeba ne. Ale zpět k pozemkům. Zájem o ně projevily čtyři subjekty. Každý z nich přednesl svůj záměr, každý z nich se snaží přesvědčit město, že právě on je ten správný, kdo tu bude stavět. Jak se ale ukázalo, zas tak rychle to nepůjde. V tomto ohledu se vzácně shoduje vedení města s opozicí.

Je potřeba na celou lokalitu nahlížet jako na celek, pro další rozvoj mít jasně daný nástroj pro regulaci. Ta má zcela zřejmě určovat, co zde má být, jak to má vypadat. Regulační plán má dávat investorům jasné signály: „Stál tu v dolní části ulice vedle Sadových lázní v historii hotel? Dobře, tak ho zde opět postavte. Ale takto široký a s takovou limitovanou výškou. Hodil by se v takovém stylu.“

Petr Málek.

Investoři mohou namítnout, že to je jasné omezování. Město si ale má podle mě hlídat, jak jeho ulice budou vypadat. V souvislosti s plány na oživení Rooseveltovy ulice se osobně bojím jedné věci. Jakmile se začne stavět, budou padat stromy. Už slyším ekology, jak volají, že se ničí příroda. Co vím, tak ale každý pokácený strom musí investor nahradit novým. Sice na jiném místě, ale musí srovnat skóre se zelení na remízu. Uvidíme, zda takové tlaky investoři ustojí. Myslím, že ano. Penzion U Kozičky může být důkazem, že to funguje. Teď je tedy v řešení budoucnosti Rooseveltovy ulice na tahu město. Musí nechat vypracovat onen regulační nástroj, v souladu s územním plánem. Pospěšte si ale, aby investoři neztratili zájem.