Třešňák a obnova chátrajících budov v Teplicích. Soužití, které některým Tepličanům zvedá mandle. Jím opravené objekty lidé vidět nejspíše nechtějí, i když dobře vypadají. Zajímají je ty chátrající. Právě demolici starých Městských lázní mu řada lidí nemůže zapomenout. Poukazují na to, že je prostě neměl právo zbourat. Je ale potřeba ovládnout emoce. Málokdo z nás totiž dokáže dohlédnout až na konec černého tunelu.

Petr Málek.

Na obnovu provozu Městských lázní má teplický stavitel prý své plány. Zatím mu ale nevyšly. Komentuje to tím, že nepřišel ještě ten správný čas. Nyní aktivitu vkládá do lázeňské stavby nad Hadím pramenem. Za dosavadní návrhy představující rekonstrukci už „vyhodil“ 2 miliony korun. Od památkářů ale ani pro jeden nedostal zelenou. Proč?

Památkáři jako jeden z hlavních argumentů uvádějí, že stavitel nechce budovu zachránit, ale shodit ji k zemi a postavit zde zcela novou, byť s podobným vzhledem. S takovou reakcí ale Třešňák coby majitel nesouhlasí. Byť v očích mnohých Tepličanů i přes své argumenty zůstává jako likvidátor historie a budovatel moderních center, boj o Hadí lázně i přes odpor památkářů nevzdává. Chystá další úpravy návrhů. Do boje o záchranu kulturní památky, kterým dotyčná budova lázní je, se vložilo také město Teplice.

Třešňákovi teď nařídilo, aby chátrání objektu pozastavil, rozpadající se části zabezpečil. Jestli na to ale už není pozdě, protože podle teplického architekta Petra Sedláčka už je budova hodně na pokraji svého života. Umírá a konzervovat už pro ni není nejspíše to nejlepší, co potřebuje. Aby to nakonec nedopadlo tak, že demolice bude jediné a vzhledem k bezpečnosti okolí vynucené řešení. Pokud statici ale usoudí, že objekt v základní stavbě vydrží, pojďme ji zachránit takovou jaká je, nahodit jí nový kabát a ne po stávajícím objektu zamést a postavit zde nový.