S hrdostí si přečtou o chovatelských úspěších, nebo rekonstrukci i nových zvířatech. Každá zpráva o sporech mezi zaměstnanci, případně o necitlivě vyhozených a z funkcí odvolaných dlouholetých pracovnících, kteří svou prací žili, je zvedne ze židlí. O to víc, že ředitel této organizace Roman Končel ani po týdnu dohadů nevysvětlil, proč vlastně k takovým krokům sáhnul. Rozeslal akorát nicneříkající vyjádření, které odmítalo spekulace, že by něco udělal v rozporu se zákonem. Po objasnění ani stopy, natož aby se pokusil situaci nějak uklidnit.

Na dotazy odmítl odpovídat. Prý vzhledem k svému předchozímu vyjádření, nepravdivým údajům, které o zoo údajně padly a v zájmu jak zmíněných zaměstnanců, tak jím vedené městské organizace. Je to od něj hezké, že se tak obětavě bere za lidi, které sám nechal vyhodit, nebo odvolat. Byla to ovšem jen a pouze jeho rozhodnutí, která pozdvižení vyvolala, nikoli samotné novinové články. Přitom stačila jen trocha empatie vůči vyhazovaným lidem. Poté samozřejmě přijímat telefonní hovory a své kroky obhájit před veřejností, která onu jím vedenou organizaci financuje ze svých daní.

Ale proč by to vlastně dělal, když se přeci nemusí o svých důvodech bavit ani s těmi, kterých se to nejvíce týká. Tedy oněmi sesazenými a vyhozenými zaměstnanci. Pověstnou „třešničku na dortu“ byla informace od nespokojených zaměstnanců zoo, že museli podepsat zákaz, promlouvat o dění v práci do sdělovacích prostředků. Umlčet nespokojené je prostě jednodušší, než je přesvědčit konkrétními důkazy a argumenty o tom, že mám pravdu. Pokud tedy vůbec nějaké důkazy a argumenty existují. Narovnat vztahy s veřejností a napravit situaci v zoo určitě nepomůže arogance nebo obviňování novinářů ze lži. Otevřenost je v tomto případě základem všeho.