Na benzínce v Mostě ze šesti lidí uvnitř mají roušku nebo respirátor jen tři. Když v Žatci vstoupím do obchodu, situace je podobná, nasazenou ji mají dva z pěti. Čím dál více je zřejmé, že lidé přestávají ochranu úst a nosu nosit. I ti, co ji dříve nasazenou měli - v minulých měsících přece bylo výjimkou, pokud jste na „nezakrytého“ narazili. A teď? Začíná to být naopak.

Lidé ve velkém odhazují zbraň proti šíření omikronu.

Důvod? Zdá se mi, že lidé si začínají myslet, že koronavirus, nyní konkrétně varianta omikron, je na kolenou. Poražený, přemožený, bez sil. Jenže to je omyl. Je to předčasné jásání. V minulém týdnu třeba v úterý bylo v kraji téměř čtyři tisíce nakažených. I další dny to byla vysoká čísla, často přes dva tisíce. Faktem také je, že lidé s covidem-19 stále umírají. Ano, méně než dříve, ale umírají.

Ilustrační foto.
Další čtyřtisícový přírůstek. Omikron v Ústeckém kraji nepolevuje

Myslím, že by bylo chybou dávat zdánlivě vysílenému viru opět šanci. Nechali ho znovu nadechnout. Podle odborníků jsou právě respirátory jednou z nejúčinnějších zbraní proti šíření koronaviru. A my ji odkládáme? Pojďme ještě chvíli vydržet jejich nošení. Je to nepříjemné, otravné, ale funguje to.

Nechme lékaře a sestry oddechnout. Argument, že nyní mají daleko méně případů, je slabý. Pracují nepřetržitě už dva roky. Když nemají lůžka plné pacientů s koronavirem, dohání, co museli odložit. Nutná vyšetření, operace a podobně. Neodpočinuli si ještě ani chvilku. Každý člověk, který se k nim do nemocnic nedostane, pomůže. Už kvůli zdravotníkům, kteří nás drží už tolik měsíců, to ještě chvilku vydržme. Ať můžeme brzy říct, že omikron je definitivně na kolenou!