Nechte nás žít a my se s tím popereme. Přesně tak to lidé na Teplicku vnímají. Řada z nich je dokonce přesvědčená, že už si nemocí prošla a ani o tom prakticky neví. Nebojí se jí tolik, jako spíše faktu, že by je někdo jedním telefonátem zavřel doma.

Strach z takového domácího koronavirového vězení lidé vnímají hodně negativně. A oprávněně. Kdo by také chtěl být v létě nedobrovolně zavřený 14 dnů doma. Byť preventivně, tak mnohdy zbytečně. Prázdninové období mají v rodinách většinou rozplánované už řadu týdnů dopředu. Jakákoliv změna jim pak způsobuje nemalé starosti.

„Mám zaplacenou dovolenou na září, nemůžu si kvůli práci dovolit být ještě doma v jiné dny jen proto, že jsem se mohla třeba nakazit, stejně jako když sedím vedle někoho s rýmou,“ vnímá situaci například Miluška Janíková z Teplic.

Počty nemocných budou kolísat. Porostou, a pak zase klesnou. Není to zlehčování současného stavu, je to prostě fakt. Koronavir tu s námi je, musíme se s ním naučit žít. Podobně jako s chřipkou nebo nachlazením. Nedělejme z něj proto zbraň hromadného ničení, nebo snadný nástroj pro skupinovou manipulaci s lidmi.