Existuje nějaký limit, jak těžké letadlo by ještě dokázalo vzlétnout?

Jen nedávno společnost Airbus odevzdala novému majiteli vůbec poslední letadlo A380, které kdy vyrobila. S další produkcí tohoto v současnosti největšího dopravního letadla světa končí. A380 je s maximální vzletovou hmotností téměř 600 tun opravdu obr, a to přitom vůbec největší letadlo světa, Antonov An-251 váží ještě o další desítky tun víc. Další díl seriálu Deníku se zabývá otázkou: Existuje nějaký limit, jak těžké letadlo by ještě dokázalo vzlétnout?

Proč hvězdy na obloze blikají?

Jak pro Deník uvádí Robert Popela, vedoucí skupiny aerodynamiky a kosmických technologií z Leteckého ústavu Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně, odpověď zní ano. „Z hlediska maximální možné hmotnosti letadla není patrné žádné omezení, které by neumožnilo vzlet letounu ještě těžšího, než je současný rekord letadla An-225. Aerodynamické řešení, materiály i konstrukční řešení, motory a systémy lze použít i pro konstrukci většího stroje," shrnuje Popela.

Jelikož lidstvo neustále ve všech oborech posouvá hranice toho, co je možné, je tedy až s podivem, že od vzniku An-225, navíc když je to fyzikálně možné, ještě nebyl vyroben nějaký větší letoun. I pro toto ovšem podle Popely existuje jednoduché vysvětlení. „Proč se větší a tedy i těžší letouny nepostavily, je dáno jinými faktory než aerodynamikou nebo konstrukčními problémy. Zásadní je cena vývoje takového letounu a adekvátních pohonných jednotek a míra jejich využití, tedy návratnost takového projektu. Mrija (Antonov An-225) i konkurenční těžkotonážní letouny létají jako vysoce specializované v malém počtu kusů a cena jejich vývoje byla extrémní. An-225 vznikl jakožto letoun určený pro přepravu částí raket Energia a raketoplánu Buran. Vzhledem k malému počtu vyrobených kusů mají i vysoké náklady na servis a údržbu," uvádí Popela.

Problémem také je, že pro tak extrémně velká letadla, jako je An-225 je uzpůsobeno jen několik světových letišť. „Dalším omezením je infrastruktura pro tyto letouny. Zatížení vzletových a přistávacích drah při jejich provozu je velmi velké, dráhy mají normativní nosnosti a jen některá letiště mohou dané letouny přijmout. Velikost letounů, zejména rozpětí křídla dané potřebnou plochou křídla, je tak velká, že letouny jsou nepraktické pro pozemní obsluhu a pohyb po letišti. Tento problém ostatně je zmiňován i u největších strojů pro přepravu cestujících Boeing B747 nebo Airbus A 380, jehož maximální vzletová hmotnost je 595 tun, což je blízko uváděných 640 tun An-225,“ upozorňuje Popela.