Nedlouho poté, co BBC přinesla rozsáhlý materiál o přirozených mumiích ze severoevropských rašelinišť, které jsou často pozůstatky rituálně a krutě usmrcených lidí ze starověku, přichází trochu podobná zpráva i o mumiích z jihoamerického kontinentu.

Poloha Tollundského muže při nálezu
Záhada lidských obětí pohřbených v bažinách: Jejich smrt dál děsí odborníky

Také v tomto případě jde o přirozeně mumifikovaná těla, o něž se ovšem v případě Jižní Ameriky zasloužilo suché prostředí, v němž tělní tekutina zesnulých vyschne dříve, než dojde k rozpadu těla. V jižní části Jižní Ameriky jsou takové podmínky běžné.

Útoky šly zezadu

„U dvou ze tří jihoamerických mumií, které jsme zkoumali pomocí 3D CT, jsme našli známky smrtelných traumat. Kdyby těmito pozůstatky byly pouhé kostry, nedala by se tato smrtelná zranění zjistit,“ uvedl pro EurekAlert! patolog Andreas Nerlich z mnichovské kliniky Bogenhausen. Výsledky výzkumu jeho týmu zveřejnil titul Frontiers in Medicine.

Mužská mumie z Philippsovy univerzity v Marburgu je ostatkem člověka, který původně patřil ke kultuře Arica, žijící na území dnešního severního Chile. S největší pravděpodobností žil v rybářské komunitě a na plicích vykazoval známky těžké tuberkulózy. Zemřel ve věku mezi 20 a 25 lety, podle radiokarbonového datování mezi lety 996 a 1147 našeho letopočtu.

Ostatky mumifikované těhotné ženy jsou staré dva tisíce let. Aktuálně se nacházejí ve varšavském Národním muzeu.
Těhotnou mumii pohřbili do špatného sarkofágu. Vědci nyní zjistili, co ji zabilo

Další dvě mumie (muže a ženy), jež pocházejí z Muzea umění a dějin ve švýcarském Delémontu, jsou těla lidí, žijících pravděpodobně v oblasti Arequipa v dnešním jihozápadním Peru. Předpokládá se, že muž zemřel mezi lety 902 a 994 a žena mezi lety 1224 a 1282.

U obou mužských mumií vědci identifikovali známky „mezilidského násilí“, jež bylo zřejmě takového rázu, že je na místě zabilo. Zdá se, že marburská mumie zemřela na těžký úder do hlavy a bodnutí do zad, jež mohlo pocházet od jednoho nebo dvou útočníků.

Mužská mumie z Delémontu zase podle studie utrpěla „masivní trauma krční páteře, jež s největší pravděpodobností představuje příčinu smrti“ – život tohoto člověka tedy zřejmě ukončil tvrdý úder do zátylku.

Ženská mumie uložená ve sbírkách delémontského muzea měla sice také poškozenou kostru, ale v jejím případě zastávají vědci názor, že k těmto zraněním došlo až posmrtně, pravděpodobně během pohřbu.

Počítačová tomografie otevírá těla

„Dostupnost moderních CT skenů s možností 3D rekonstrukcí nabízí jedinečný pohled na těla, jež by se jinak nedala zkoumat,“ říká Nerlich „Dřívější studie by buď zničily mumii, nebo by použily rentgenové paprsky či starší typ CT skenování bez trojrozměrných rekonstrukčních funkcí. Ty by ale nemohly detekovat klíčové diagnostické rysy, které jsme zde našli.“

Inkové prováděli mnoho tajemných rituálů.
Krvavé rituály Inků se nevyhnuly ani dětem. Nový výzkum odhalil detaily z obřadů

Jakkoli mohou být závěry studie mrazivé, je poznání těchto způsobů úmrtí podle Nerlicha velmi užitečné pro získání lepšího obrazu o tom, jak tyto starověké civilizace žily a jak spolu jejich příslušníci vycházeli – nebo nevycházeli.

„Důležité je, že studium lidského mumifikovaného materiálu může odhalit mnohem vyšší míru zranění, zejména úmyslných zranění, než studium koster. Existují desítky jihoamerických mumií, z jejichž vyšetření podobnou metodou by se daly těžit cenné informace,“ říká Nerlich.