Čeká je boj o holý život. S tím jsou smířeni. Zároveň jsou plni víry a naděje, že nováčkovská sezona v první lize nebude i tou poslední. Fotbalisté Ústí věří, že i přes všechny překážky budou hrát nejvyšší soutěž i v příštím ročníku. „Jsme připraveni udělat pro záchranu maximum,“ slibuje fanouškům nejzkušenější hráč Michal Doležal.

Michale, jaká je nálada v kabině po podzimu nejhoršího týmu ligy?
Sešli jsme se po měsíci a je tady legrace, jako vždycky (úsměv). Už se těšíme na zápasy. Ligu chceme zachránit!

Ze všech týmů bojujících o záchranu máte nejhorší startovní pozici pro jaro. Jak se s tím chcete vypořádat?
Ta situace je určitě složitá. Musíme vyhrávat domácí zápasy se soupeři, kteří jsou taky dole, což je Hradec, Příbram, Slovácko a zkusit udělat nějakou šňůru tří čtyř zápasů, získat deset bodů a vyhoupnout se nahoru, jako to udělala na podzim Bohemka.

V prvních třech odvetných zápasech hrajete třikrát „doma“ na Stínadlech, ale dvakrát s týmy ze špice tabulky. To bude na rozjezd těžká zkouška vaší odolnosti, co?
Bude důležité, jak to zvládneme. Když nezachytíme začátek a bodový odstup bude třeba těch šest bodů, tak pak už to půjde těžko honit ke konci. První tři zápasy hrajeme jakoby doma, tak se musíme pokusit získat co nejvíc bodů.

Co říkáte tomu, co se děje kolem nového stadionu, který je zatím v nedohlednu? Vy sice můžete soutěž zachránit, ale když se nezačne stavět, tak spadnete až do ČFL…
Je to nepříjemné. Bavili jsme se o tom v kabině a řekli jsme si, že uděláme všechno pro záchranu a s tím okolo už nic nenaděláme.

Jak to vnímáte vy jako hostující hráč, který má po sezoně klub opustit?
Vnímám to stejně jako ostatní kluci. V létě všichni uvidíme co tady bude a pak se dohodneme, co dál.

V Teplicích jste věděl, že si nezahrajete a proto jste šel do Ústí. Jste spokojený s výkony, které jste na podzim v dresu nováčka předváděl?
No, tak mohl jsem dát o dva tři góly víc, nějaké přihrávky jsem tam taky měl. Myslím si, že jako mužstvo jsme předváděli docela slušný fotbal, akorát jsme dělali strašné chyby dozadu a co jsme si vytvořili vepředu, to jsme nedokázali proměnit. To nás nejvíc zabíjelo.

Být poslední v tabulce, to není po chuti žádnému fotbalistovi. Neříkáte si teď, že to bylo chybné rozhodnutí odejít do Ústí?
Určitě ne. Kdybych zůstal v Teplicích, tak bych tam stejně jen trénoval. Bylo to moje rozhodnutí a zatím toho nelituju.

Kdyby došlo na nejhorší a Ústí nakonec sestoupilo, byl by to pro vás osobně první pád z první ligy?
Už by to bylo vlastně podruhé. V roce 2000 jsem byl jako mladý hráč na hostování v Hradci a tam jsme sestoupili (úsměv). Nechtěl bych si to zopakovat. Uděláme pro záchranu maximum a snad se nám to povede.

Už začínáte přemýšlet o tom, kde budete hrát příští sezonu?
Nepřemýšlím. Uvidíme co bude v létě, to mi pak v Teplicích končí smlouva a budu volný hráč. Bude mi 34 let, tak uvidím…

Nechystáte se náhodou ohlásit konec kariéry jako to už udělal váš kamarád z Teplic Pavel Verbíř?
Rozhodně ne! S Pavlem jsme nikdy žádné zranění neměli, kolena a všechno drží, tak doufám, že to tak bude dál.

Už víte, jestli zůstanete u fotbalu a budete ho hrát na nižší úrovni až jednou skončíte s profesionální kariérou?
Chtěl bych hrát co nejdéle. Pokud uznám za vhodné a nebo o mě nebude ve vyšších soutěžích zájem, tak klidně půjdu hrát do nižší soutěže.

Třeba do Brozan, kde už kope několik vašich bývalých ligových spoluhráčů z Teplic?
Slyšel jsem, že chtějí postoupit do třetí ligy… Taky je to možné. S Radkem Diveckým jsem mluvil a je tam naprosto spokojený. Hrál jsem i s Mírou Radou a Pavlem Velebou, takže to jsou všechno známí kluci. Ani to není daleko. To se všechno uvidí v létě.