Adlerová doma prakticky nemá ve své věkové kategorii konkurenci, největší bitvy tak svádí na světových šampionátech. Minulý rok byla ve finském Tampere zlatá v břemenu a stříbrná v kladivu, tento rok v polské Toruni vybojovala bronz v břemenu. „Před covidem jsem byla zvyklá vozit medaili za medailí, ale ta dlouhá pauza se na mě podepsala. Ohromně si vážím každé placky. Teď v Toruni jsem bronz získala díky poslednímu pokusu. Byla jsem tam favoritka, jenže když jsem v téhle roli, tak se mi moc nedaří. Říkám tomu aarhurský syndrom, protože od doby, kdy jsem na šampionátu v Aarhursu jako kandidátka na zlato vybouchla, se mi selhání v roli favoritky občas stane."

Jak již bylo zmíněno v úvodu, Adlerovou výrazně přibrzdilo covidové období. „Já před covidem bydlela v Německu, ale pak jsem se sem vrátila. Našla jsem si tu trenéra Jirku Táborského, ale ten je v Mostě. Vše bylo zavřené, nesmělo se trénovat, v jednu chvíli ani přejíždět mezi okresy. Jezdila jsem na tajnačku do Bíliny, ale stejně těch tréninkových jednotek bylo málo. Výkonnost šla dolů," vzpomíná teplická atletka.

Jeden z prvních zápasů na novém stadionu na Stínadlech
KVÍZ: Velký test fotbalových znalostí o teplickém fotbale. Kdo dá 20/20?

„Jediný pozitivum toho období vidím v tom, že jsem se naučila otužovat. Cínovecký rybník a hlavně Barbora, tam jsem lezla do studené vody. Regenerace otužováním je skvělá, pomáhá mi," vyznává se Adlerová.

Nejvíc ji trápí technika, po fyzické stránce je na tom dobře. „Mám hodně naposilováno, v posilovně mi pomáhá kouč David Pleva, je výborný. Povedlo se mi shodit, i když nemůžu běhat, protože mám v obou kolenech artrózu. Osvědčil se mi přerušovaný půst, deset kilo šlo dolů. Dávám posilovnu, do toho kolo, chůzi, chodím házet. Jen prostě ta výkonnost nejde nahoru tak, jak bych si představovala. Určitou roli v tom hraje i hlava. Věk? Nemyslím si, i když ráno se mi vstává hůř."

Co na sportování v pokročilém věku říká okolí Alexandry Adlerová? „Někdo mi říká, ať se podívám do občanky, že už toho bylo dost. Ale nemůžu přestat, jinak bych se rozpadla. Kdybych přeci jen musela skončit, tak by mě nad vodou drželo trénování dětí. To mě moc baví, trénuji v Bílině a Duchcově. Mám radost z pokroků, žiju tím."

Legenda československého fotbalu Josef Masopust
Máte přehled? Retro kvíz prověří vaše znalosti o československém fotbalu

Na konec ale nezničitelná Saša nepomýšlí, naopak! V Bílině pomáhá druholigovému týmu, kladivo totiž bylo neobsazené. „Snažím se bodovat, každý bod totiž družstvu pomáhá. Sice je kladivo těžší, což mi dělá problémy v otáčkách, ale daří se mi nějaký ten bodík získat. Například v minulém kole jsme byli lepší v pořadí než soupeř díky třem desetinám bodů."

Jestli vás napadlo, že soupeřky mají pro Adlerovou přezdívky typu „nesmrtelná bába", jste na omylu. „Říkají mi mladá paní. Třeba když chtějí půjčit kladivo. Vozím si totiž vlastní, ony spoléhají na erární. A když je rozebrané, tak si chodí s prosíkem půjčovat to moje. Těší mě to."