Běh se prolíná generacemi. Jako se dřív vyráželo na rodinné výlety na kole, teď si jde rodič s potomkem zaběhat. Pospolu je potkáte i na závodech. A někdy s sebou vezmou i babičku. Že běh zdaleka není jen záležitostí dvacátníků a třicátníků ostatně potvrzuje i statistika běžecké ligy RunCzech, kdy ve věkové skupině 18 až 34 let bylo takřka stejně účastníků jako mezi pětatřiceti a čtyřiačtyřiceti lety (38 a 35 procent). Zanedbatelná ovšem není ani docházka pětačtyřicátníků a výše – 26 procent. Jednomu procentu závodníků pak bylo více než 65 let. Ještě váháte, zda je běhání také pro vás?

„Věk není tím, co by mohlo člověku bránit začít běhat,“ potvrzuje trenér a propagátor běhu Miloš Škorpil. Výzkumy prokázaly, že pro běh velmi důležitou funkčnost srdečně cévního systému lze poměrně úspěšně trénovat až do vyššího věku.

Tělovýchovná lékařka Zuzana Mottlová z libereckého Centra sportovní medicíny dodává, že daleko důležitější je posoudit svůj zdravotní stav, pohybové schopnosti a sportovní historii. Ta určuje, s jakou vervou se do nového začátku můžete pustit – s jakou intenzitou, kilometráží či časovou dotací. „Když člověk začíná, měl by být spíš na zemi, nemít velké sebevědomí. Běhat pomalu a se vzdálenostmi to nepřehánět,“ připomíná Škorpil.

V různých fázích života se zpravidla liší motivace k běhání, především se ale s věkem mění svalová výbava, celková kondice a schopnost regenerace. Stručně řečeno, v mládí vsaďte na rychlost, s přibývajícími roky se spíš přiklánějte k vytrvalosti. Převedeno na závody, do pětatřiceti let zkuste cílit na pětku a desítku, půlmaratony si schovejte na později. Ne nadarmo se doporučuje s maratonem nikam nespěchat.

Australští výzkumníci porovnávali, jak se mění výsledky na maratonech s ohledem na věk. Zatímco u elitních běžců a běžkyň začínají časy po pětatřicítce zpomalovat, u rekreačních běžců se nic takového nekoná – dokonce se mohou zlepšovat i padesátníci. To je dobrá zpráva pro všechny nadšence! Vysvětlení je prosté: hobby běžci často zůstávají hluboko za svými možnostmi.