Chlazená dráha kousek od českých hranic měří 1411 metrů, má 17 zatáček a převýšení činí 122 metrů. Nejlepší bobisté se řítí ledovým korytem rychlostí přes 120 km/h a projedou ji v čase pod 55 sekund.

Déšť nedéšť, domácí fanoušci jsou ve svém živlu. Němečtí bobisté patří do světové špičky a diváci po každé jízdě odměňují své hvězdy hlasitým potleskem. Na co ale Němci nechodí, že?

Mezi třemi tisícovkami diváků lze bez problémů narazit i na češtinu. Je slyšet takřka na každém kroku. Vždyť z Teplic je to do lázeňského města na východě Saska sotva dvacet kilometrů.

A měli komu fandit. Na startu jsou dvě české dvojky a dva čtyřboby. S Němci, Kanaďany, Litevci nebo Rusy se nemohou měřit, ale bojují o účast na olympiádě v Pchjongčchangu. V této chvíli je prakticky jisté, že v únoru do Koreje odcestuje dvoučlenná posádka Dominika Dvořáka a čtyřka Jana Vrby. A to i přesto, že v Česku není žádná dráha a tenhle sport provozuje jen pár nadšených jednotlivců.

Rozhodovat se bude ve Winterbergu

Kdo chce vidět to nejzajímavější, musí vyšlápnout pořádný kopec. Při teplotách nad nulou pak člověku ani nepřijde, že je leden.

Stojí to však za to. Alfou a omegou bobového sportu je vedle kvalitního materiálu (o něm si Češi mohou jen snít) start. A startovní rituál se podobá tomu, co předvádějí atleti při sprintech ona se také většina bobistů rekrutuje z řad bývalých atletů.

Adrenalin by se dal při startu krájet. Od členů týmu dochází k hecování, fanoušci se dostávají do varu a z úst bobistů padají nepublikovatelné výrazy. Když se dá dvojka a hlavně čtyřka do pohybu, obrovská energie je všudypřítomná.

„Výsledek nic moc, déšť ani tak nevadil. Na dráze to nebylo znát, spíš se peru s průjezdem čtvrté zatáčky a nájezdem do páté. Nevím, jestli to je jinak naledované, protože když jsme tu jezdili na podzim, tak jsem s tím neměl problém,“ kroutil hlavou Jan Vrba, který v posádce Jakubem Havlínem obsadil 19. místo.

Není to však jen jeho pocit. „Má s tím problém většina startujících a nikdo neví, co s tím,“ krčil rameny a směrem ke korejské olympiádě dodal:

„Musíme zamakat na startu. Možná za týden na Evropském poháru ve Winterbergu zkusíme jiného brzdaře, abychom vyloučili možné chyby,“ zmínil poslední možnost získat body do olympijské kvalifikace.

Svařák i dechovka 

Mezi jízdami je čas na občerstvení. Od stánků se line vůně pečených klobás, točeného piva a skořicový odér ze svařeného vína. Na dobrou náladu všem vyhrává německá dechovka. Pak se všichni boboví kaskadéři pouštějí ledovým korytem podruhé. Co na tom, že se Němci ve dvojkách musejí sklonit před Kanaďany? Závěrečnou parádu se slavnostním vyhlášením vítězů si užívají všichni.

Patnáctý skončil Dominik Dvořák a byl v mírných rozpacích. „Mám to tady rád, a věřil jsem, že bychom mohli být dvanáctí jako dřív, ale nepodařilo se,“ vyprávěl pilot jedoucí s Jakubem Noskem. „Jezdíme sem trénovat, ale možná na mě dolehl tlak. Psala mi spousta lidí, že sem dorazí a na to nejsem zvyklý. Chtěl jsem se předvést, ale asi mě přibrzdila lehká tréma. Objevily se chyby, ale to k závodům patří,“ pravil s úsměvem.

Na minulé olympiádě startoval ještě jako brzdař, postupem času se posunul na pozici pilota. „Chtěl jsem to zkusit, lákalo mě to,“ dodal Dvořák, který se před dvěma roky blýskl historickým bronzem na juniorském MS se čtyřbobem a loni se mu to samé povedlo na dvojbobu.