Co se tehdy stalo? Ve vyrovnaném a vyhecovaném duelu měl Miquel navrch a nakonec byl vyhlášený vítězem. „Rozhodčí ale po pár minutách oznámili, že vše špatně spočítali a byla z toho remíza,“ nechápe Velozo ještě dnes, co se tehdy stalo. „Měl jsem proto před zápasem velkou motivaci vyhrát. Do boje jsem šel hlavně srdcem,“dodává.

Borec, jehož má pod svými křídly v Krupce žijící manažer a trenér Proffesional Boxing Clubu Škorpio Teplice Predrag Ćirić, se mezi dvanáct provazů vrátil teprve nedávno po dvou letech pauzy. Během nich se soudil s bývalým promotérem o licenci. Poté, co při vyhrál, napadla ho na diskotéce skupinka Albánců, která ho ošklivě pořezala na krku.

Samotný zápas, který spadal do lehkotěžké váhy, byl vyrovnaný. „Byl jsem ale lepší převážnou část utkání. Ve 4. kole jsem se srazili hlavami. Doplatil jsem na to šrámem pod okem, který později spravilo pět stehů. Rozhodčí mě vyhlásili na body vítězem a uvnitř těla se mi rozlil báječný pocit. Dokázal jsem to,“ popisuje Miquel zpětně, co se mu honilo bezprostředně po triumfu hlavou. „Oslavy ale nebyl žádné. Hned jsem jel do nemocnice na šití. Moc mě to vítězství těžší. Zvlášť, když příprava nebyla úplně optimální. Teď mám 132 dní na obhajobu. Ještě ale nevím, s kým to bude,“ krčí rameny. Adámek se Velozovi pravděpodobně už nepostaví. „Řekl mi, že se mnou už nechce boxovat. Že jsem prý technický magor,“ zubí se sedmatřicetiletý šampión. Při zmínce svého věku s oblibou říká: „Zraji jako víno!“