„Během loňského léta jsem začal pracovat na určitých projektech. Pět měsíců jsem například spolupracoval na tvorbě knížky pro děti,“ prozradil v exkluzivním rozhovoru pro Deník.

Často v poslední době slýchám otázku, jestli nevím, co od loňského dubna dělá Pavel Budínský. Jaká bude vaše odpověď?
Prvních pár měsíců jsem si potřeboval udělat pořádek v hlavě a duši. Přeci jenom jsem pracoval v děčínském klubu dost dlouho a měl jsem ho dost rád na to, abych můj odchod přešel bez mrknutí oka. Navíc po dvaceti letech nepřetržitého kolotoče mi tato pauza prospěla v dobití životní energie a nastavení vlastních očekávání. Během léta jsem začal pracovat na určitých projektech. A tak to pokračuje dál. Mimo jiné jsem třeba pět měsíců spolupracoval na tvorbě knížky pro děti, která je momentálně k mání na mých webových stránkách.

Zamlouvala se vám spolupráce na tvorbě dětské knížky?
Práce na knížce byla velmi milou zkušeností. Mojí motivací spolupodílet se na tvorbě této knížky byla láska k basketbalu, ke čtení a k dětem. A nikdy bych nevěřil, kolik úsilí, času a energie je třeba vložit do takového projektu. Ale moc mě těší, že prvotní reakce na knížku jsou od samotných dětí a jejich rodičů vesměs kladné.

Měl jste nějaké basketbalové nabídky? Po minulé sezóně se spekulovalo, že byste měl jít do Pardubic, nebo do Svitav.
Nějaké nabídky jsem měl. Průběžně jsem byl kontaktován formou oslovení, či nabídek, jak z Česka, tak i zahraničí. Z různých důvodů jsem je ale neakceptoval. Co se týká nabídky z Pardubic a Svitav, žádnou jsem neobdržel. Takže vše bylo jen v rovině spekulací.

Chybí vám trénování?
Pokud myslíte tu každodenní práci v elitním basketbalu nebo stresové okamžiky a emoční prožitky z utkání, tak jsou chvíle, kdy mi to opravdu chybí. Na druhou stranu se jejich absence myslím pozitivně podepisuje na mém zdraví i celkově pohodovějšímu chování vůči mé rodině, či lidem z blízkého okolí. Alespoň takovou mám od všech zpětnou vazbu, protože někdy museli trpět moje trenérské vrtochy či frustrace, kterými jsem je asi i dost obtěžoval.

Čas letí, za chvilku to bude rok, co jste skončil po patnácti let na lavičce děčínských Válečníků. Je ten správný čas se ohlédnout za vaším náhlým koncem?
Nevím, jestli je správný čas. Dokonce si myslím, že nebude asi nikdy správný čas. Problém je totiž v tom, že kdybych měl komentovat okolnosti, za jakých jsem odešel, tak bych musel začít komentovat jednání některých lidí v klubu. Z čehož by se mi ale udělalo fyzicky špatně. Takže jsem dospěl do stádia, kdy jsem toto bolavé období raději zakonzervoval jak v hlavě, tak i v srdci. Nechci, aby to mělo negativní vliv na moje zdraví.

Takže to vypadá, že asi neudržujete kontakt s děčínským klubem?
Nejsem s děčínským basketbalovým klubem v žádném kontaktu.

Jistě sledujete ligovou basketbalovou scénu. Co říkáte na to, jak se daří Děčínu?
Ligovou scénu sleduji, ale nijak zvlášť důkladně. Děčín jen okrajově, zápasy nesleduji vůbec, takže výkony neumím zhodnotit. Výsledky zaznamenávám jen přes média, nic víc.

Za vašeho působení v Děčíně jste dominovali v derby. Nyní se to otáčí, Ústí letos vyhráli čtyři zápasy v řadě. Můžete posoudit, proč se misky vah v derby převrátily na ústeckou stranu?
Jak už jsem řekl, neviděl jsem ani jedno derby. Takže nemám na hru v těchto zápasech žádný názor. Takže ani nevím, proč se role v derby obrátily. Na druhou stranu mě výsledky těchto utkání vlastně moc nepřekvapily.

Během loňského mistrovství světa v basketbalu jste své postřehy, názory a hodnocení často poskytl médiím. Pro naše barvy to byl v Číně jednoznačně výborný šampionát.
V tom se jednoznačně shodneme. Byla to mimořádná propagace českého basketbalu na světové scéně, jejíž hodnota bude s postupujícím časem blyštivější.

Může úspěch naší reprezentace na MS pomoci českému basketbalu?
Může, respektive měl by. Otázka je, jestli to bude jen haló efekt a nebo kompetentní lidé využijí tento úspěch pro rozvoj českého basketbalu ve všech jeho oblastech, v kterých je nutné se neustále v silné konkurenci ostatních sportů posouvat dál.

Rýsuje se v blízké budoucnosti možnost, že byste se objevil na lavičce nějakého basketbalového týmu?
Pracuji na různých projektech týkající se basketbalu v jeho různých podobách. Příkladem je právě ta kniha pro děti. Zároveň spolupracuji na zajímavém basketbalovém projektu, který by mohl mít slibnou budoucnost.

Byl jste vůbec po skončení vašeho angažmá ještě někdy v Děčíně?
Ano, bylo to jednou na konci října loňského roku. Přijal jsem pozvání od primátora Děčína pana Hroudy a jeho kolegů z rady města.

Život basketbalového trenéra byl určitě náročný, na děti a rodinu nebylo moc času. To se teď jistě snažíte dohnat.
Ano, myslím že rodina ocenila, že jsem hlavně o víkendech mohl být s ní. Především moje děti byly rády, že jsem byl přítomen u jejich životních okamžiků nebo že jsem s nimi trávil volný čas činnostmi, které bych za předchozí situace neměl šanci uskutečnit.

Basketbalu v Čechách neochvějně kraluje Nymburk. Překvapilo vás něco?
Nic významně překvapivého se k průběhu letošního sezóny z mého pohledu říct nedá. Nymburk dále kraluje, postavení ostatních týmů v tabulce je jen odrazem jejich práce, síle kádru, či finančních možností.