Některá družstva se v soutěži udržela od vzniku VOSy až po dobu současnou, některá si zahrála jednu, dvě sezóny a zanikla. Hráči se ze zaniklých celků přesunuli do jiných družstev, nebo zcela soutěž opustili. Počet startujících družstev dosáhl počtu 216. Do nultého ročníku vstoupilo sedm družstev. Rok poté, kdy se turnaje začaly číslovat pořadovými čísly, hrálo již dvanáct týmů. Postupem času se účast rozrostla až na osmadvacet. Ze zahraničí do Teplic jezdili studenti z Olbernhau, profesoři z Pirny.

Do soutěží se přihlašovala povětšinou družstva ze severních Čech. Pražané startovali jen jednou a v dalším ročníku se již neobjevili. Prim v účasti drží Profíci Teplice. Hráli po všechny ročníky, tedy jedenáctkrát. Desetkrát hráli Hroznýši Teplice a Cojoti Teplice. Devětkrát vstoupili do soutěže Cepol Teplice a Experti Teplice. Torpedo Luna hrálo osmkrát. Sedmkrát se zúčastnila družstva A je to Krupka, Chaba Chabařovice, Naposled Teplice, Pohodáři Teplice, Šmoulové Louny. Hráči STS Chvojkovice jsou zapsáni šestkrát, když rok před vznikem STS byli hráči družstva Ideál Standart Teplice. Stejný počet účasti mají Kapitáni Teplice, Kaliči Teplice, Hakim Teplice, Hadi Teplice, Buráci Teplice, Jáger team Teplice, Sebranka Teplice.

Dámské šestky byly hrány v šesti ročnících. Turnaje začínalo šest, osm družstev, v posledních letech se zúčastňovalo patnáct týmů. Byly to celky ze severu Čech (Teplice, Duchcov, Bílina, Most, Litvínov, Děčín, Osek, Klášterec), ale též z Prahy a Kralup. Největší počet startů zaznamenala družstva Dahlia Teplice, Středověk Most, ZOO Teplice, Ještěrky Teplice, Los Dudos Teplice, Kyselky Bílina.

Deset roků trvání VOSy dokázalo její velkou životaschopnost, byť se nejeden ročník neobešel bez problémů. Právě jubilejní ročník zaznamenal nezařazení čtyř družstev po skončení soutěže do klasifikační tabulky.

Na podzim vstoupí VOSA do druhé desítky let turnajů a bude se opět hrát ve sportovní hale Na Stínadlech. Právě tyto prostory dávají turnajům důstojnější ráz, než když byly hrány ve stísněných prostorách školních tělocvičen.

autor: František Šimon