Čemu vděčíte za to, že se vám podařilo tým udržet? Řada jiných klubů z Teplicka padla, protože neměly hráče. Vám se naopak povedlo nové hráče získat…
Stále máme hokejbal rádi. Navíc máme nové dresy, tak jsme je nechtěli dělat jen kvůli jedné sezóně. (úsměv) V minulém ročníku nám pomohla fúze s týmem Chlumec Warriors, kdy k nám na střídavý start přišli mladí kluci a druhý brankář. Ti přinesli kvalitu.

V týmu je i několik veteránů, kteří jsou věrni vašim barvám už řadu let. Jsou tedy Kings srdeční záležitostí?
Jádro je víceméně stejné. Všichni hrajeme za Kings spoustu let a jiný tým skoro ani neznáme. Těmi srdcaři jsou hlavně bratři Papíci, Roman Venclovský, Pavel Doulík, Aleš Raška a samozřejmě já s bráchou. Někteří sice hráli i za jiné týmy, ale nejvíc startů mají u nás v Kings. Na mysli mám Lukáše Sabu, Jakuba Honauera nebo Tomáše Meška.

Vy jste známí tím, že máte hodně bratrských dvojic. Kolik jich celkem bylo, dáte to z hlavy?
Historicky budeme asi tým, za který hrálo nejvíc sourozeneckých dvojic. Bratři Papíci, Voráčci, Venclovští, Sabové, Koutní, Gutwaldové, Hisemové a dvakrát táta a syn v podání Honauer, Voráček.

Velkou zásluhu na tom, že fungujete, máte především vy. Už jste zmínil, že hokejbal máte stále rádi, tak to je asi ten hnací motor, že?
Asi to tak je. Ale dost mi pomáhají s chodem týmu Saša Papík a Aleš Raška. Samozřejmě, že mě hokejbal baví, stále se můžu udržovat v nějaké sportovní formě, i když to zdraví už neslouží jako zamlada. Navíc mě žene touha si zahrát s oběma syny. Se starším Péťou jsem to už stihl vloni. Mladší Kuba se na to už těší a příští sezónu by to mohlo vyjít. Takže jeden rok ještě určitě přidám. (úsměv)

František Bílek (v oranžovém) hrál po transplantaci srdce futsal i hokejbal
Novinář s rekordem. Po transplantaci srdce hrál futsal i hokejbal

Není překážkou ani to, že se dojíždí do Ústí?
Z Teplic je to 20 minut, takže úplně bez problémů. Dříve se jezdilo do Krupky, tak je to jen o kousek dál. Navíc někteří noví kluci jsou z Ústí a okolí.

Jak se ta hra změnila za dobu, co ji hrajete? Jak jí pomohl umělý povrch?
Změnila se hodně. Dříve bylo více soubojů a hry do těla. Nyní to je hlavně o běhání a dynamičnosti. Co se týká povrchu, tak to musím jen pochválit. Je šetrnější k hokejkám, tak zejména k pohybovému aparátu.

Hrajete oblastní soutěž převážně s týmy z Ústecka. Jak je soutěž kvalitní?
Ano, většina týmů je z Ústí. Je tam i Chomutov a Děčín, kam musíme minimálně jednou v roce zajet. Týmy jsou kvalitní a mají mladší hráče. Kvalitu do nich vesměs přinesou hráči z vyšších soutěží na střídavý start.

Jakou zatím máte sezonu, jaké je její hodnocení?
Začátek nebyl dobrý. Dva zápasy, dvě prohry a skóre 1:20. Proto jsme museli zamakat také v managementu. Podařilo se nám sehnat několik mladých kvalitních hráčů. Na střídavý start přišel Marek Štrébl a přes našeho hráče Daniela Richtera jsme oslovili Marka Leitnera, Michala Vica a Jana Rychtáře, kteří dříve hráli hokej.

Kdo z týmu je oporou, bez koho by to nešlo?
My jsme byli zvyklí hrát v šesti až sedmi lidech. Takže jsem moc rád, že teď chodíme ve dvanácti až čtrnácti hráčích. Proto je v týmu každý důležitý. A pokud tedy po mně chcete jména, tak je to na domácí zápasy Saša Papík, protože je pokladník a má na starosti rozhodčí. A bez koho by to nešlo, to bude asi Romanova dcera Klárka, která nechybí na žádném zápase. Stejně jako můj syn Jakub, který má absenci, jen když má svůj zápas za FK Teplice.