V Soči jsou už od 30. ledna, ale až včera měli čas, aby nám napsali zážitky: Veškerá naše výstroj, závodní helmy, nářadí na rozdělání a opravu saní, letěla z Prahy o tři hodiny dříve. Odvezli ji na cargo a dlouho nám ji nikdo nechtěl vydat. Jedna bedna s výbavou nám pak znovu chyběla po kontrole na rentgenu. Nebyli jsme v tom sami: Martina Sáblíková nemohla na letišti najít své druhé brusle.

Pak jsme se přesouvali do hor, kde bydlíme. Před vjezdem do vesnice jsme dlouho stáli, všimli jsme si, že kvůli bezpečnosti kontrolují autobus. Pomalu jsme se rozjížděli a po pěti metrech znovu stojíme. Říkáme si, co je? A představte si, že autobus se nevešel do brány. Tak vzali flexu a kus brány, co přečníval, prostě uřízli.

V Českém domě ještě nefungovala jídelna, tu dostavěli až druhý den po příjezdu. Pod balkonem nám jezdily náklaďáky. Ale nakonec bylo v den zahájení vše vypucované, jak má být.

Čtyři dny jsme posilovali, běhali. Na dráhu jsme se dostali až čtvrtého února, ale známe ji z loňska, byli jsme tu na Světovém poháru. Nevýhodou je teplé počasí. Na dráze je 12 stupňů, my bychom potřebovali, aby bylo alespoň minus deset. Jak se dráha musí chladit, tak narůstá. Je tam pořád víc a víc ledu.

Náš cíl je skončit ve středu do desátého místa. Kdyby to bylo do osmého, byla by to pecka. Radost by měl i trenér Luboš Jíra, trénuje nás až z Klášterce u Chomutova.

Lukáš a Antonín Brožovi (saně)