Přemýšlel jste, čím jste si cenu zasloužil?
Oproti klukům, co byli se mnou nominovaní, nejsem profesionální trenér. To asi sehrálo velkou roli. Že mě práce trenéra neživí, ale je to pro mě koníček, kterému věnuji spoustu času po práci. Na druhou stranu musím říct, že mě těší, že klub udělil cenu trenérovi z přípravek, že tyto kategorie vnímá a nebere je jen jako povinnost je mít. A v neposlední řadě na tom mají velký podíl všechny děti, které jsme společně s Tomášem Künzlem trénovali. Byla to fantastická sezóna a patří jim i rodičům velký dík.

Vy jste fotbal hrál, je trénování logickou volbou po kariéře, nebo to nebylo tak automatické?
Nemít neustálé zdravotní problémy, tak ho hraju nadále a asi bych ještě netrénoval. Vždycky jsem ale cítil, že by mě práce trenéra bavila a naplňovala, ale nevěděl jsem, kde a jak začít. Až když mě oslovil dlouholetý kamarád David Walter, abych šel s ním trénovat, tak se to zlomilo.

Za sebou už máte pár dobrých výsledků. Tuším, že medaile a diplomy pro vás není prioritní.
Největší odměnou pro trenéra téhle kategorie vždycky musí být radost dětí. Vzbudit u dětí lásku k fotbalu, ke klubu, za který hrají. Když se děti rády vracejí na trénink, těší se na soustředění, když brečí po prohraném finále nebo když na sebe naskáčou po tom vyhraném, to je největší úspěch. To žádná medaile nenahradí.

V dnešní době ale musí být náročné být trenérem dětí… Žijí v době tabletů, mobilů, sociálních sítí. Leckdy jsou tím zatížené už i děti, které jsou ve věku přípravek.
Ne leckdy, ale jsou tím zatížené i děti v přípravkách. Pro sport obecně je to velká překážka, se kterou musíme my trenéři bojovat. Ale myslím, že je to z velké části námi dospělými, ne tím tabletem nebo mobilem. Doba jde samozřejmě dopředu, to nezměníme, ale my jsme ti, kteří to vše mohou ovlivnit. Pocházím z Dubí, kde stále žiju. Jako malý si vybavím hned šest plácků či hřišť, kde jsme hráli fotbal, hokej, tenis, kdykoli jsme chtěli. Dneska už nefunguje ani jedno. Dvě hřiště zarostla a jsou neudržovaná, na dalším betonovém vyrostlo parkoviště a na posledním dnes stojí nové domy. Děti tak ani nemají žádnou motivaci jít ven a prostě si s kamarády z paneláku, z ulice zakopat, protože ani nemají kde. A to je chyba nás, ne těch dětí.

U této kategorie je důležité hlavně to, aby trénování bylo především hrou. Kde pořád čerpáte nové a nové inspirace pro různé hry?
Ano. V návaznosti na předešlou mou odpověď je pro nás v mladší přípravce naprosto stěžejní naučit děti si hrát. Zní to hrozně, ale bohužel je to tak. Děti dnes nemají tu neřízenou hru, neřízenou část života. Jejich den se skládá z neustálého řízení a přikazování. Mají vše naplánované. Teď se vstává, teď je snídaně, pak se jede do školy, ve škole se jede podle rozvrhu, pak rychle na trénink, z tréninku domů udělat úkoly, večeře, spát a zase dokola. Z dětí vymizela spontánnost, hravost, emoce. Ony čekají, co jim řekneš, ať dělají, a to dělat budou. My v nich chceme probudit ty dětské emoce, přirozenou radost ze hry, protože pak se nejvíce naučí. Chceme, aby každé dítě projevilo svůj charakter, svůj názor. I v tak malém věku je to pro nás důležité a tam se sbírá inspirace nejlépe. Pokud s dětmi pracuješ nejenom jako trenér, ale i jako jejich parťák, tak ti samy řeknou, co je baví.

Jak časté tréninky děti v přípravce mají? A jak je fotbal finančně náročný pro rodiče?
Od mladší přípravky jsou tréninky třikrát týdně. Platí to tedy pro ročníky 2012 a starší. Tréninky jsou v rozmezí hodiny až hodiny a půl. Co se týče financí, tak to něco stojí, ale vše je v únosné míře. Podmínky pro rodiče a děti, které jim vytváříme, jsou mnohonásobně vyšší než peníze, které musí vložit.

Máte i nějaké mimofotbalové aktivity s dětmi?
U přípravek je důležitá pestrost. Nemůže to být jen a pouze o fotbale i vzhledem k dnešní době. Tréninky jsou dost často i o jiných sportech – basketbal, vybíjená, plavání nebo gymnastika. Hlavní halové období v zimě využíváme pro takovéto změny. Dětem trochu ulevíte psychicky od fotbalu a zároveň zvyšujete všestrannost zatížení na jejich tělo.

Jaké má přípravka FK Teplice zázemí pro děti?
Skvělé! Trénujeme přímo na Stínadlech, je to velká výhoda. Děti jsou spjaté se stadionem.

Chtějí se setkávat s hráči áčka? Je to pro ně motivující?
Je. Vždy je pro ně zážitek, když někdo dorazí na trénink nebo hráče potkají v útrobách stadionu. Slyšíme to pak celý trénink (smích).

Zařazujete do sestavy i holky?
Ženský úsek od minulého roku otevřel své vlastní přípravky, takže primárně chodí holky tam. Ale pokud fotbalově stíhá klukům, není žádný problém a může být u nás. 

Jste vlastně tzv. výběrovka, nebo dáváte šance každému?
Jsme prvoligový klub. Snažíme se tak pracovat především s těmi, u kterých cítíme, že mají potenciál se stát prvoligovými fotbalisty. Nejdůležitější je dnes charakter. Pokud je dítě pracovité, poctivé, má pro nás potenciál, budeme s ním pracovat. Těším se, že zase přijdou nové děti, které budou mít radost z fotbalu. Jsou srdečně vítáni!