Po  skvělém roce  se tak dlouhodobě úspěšnému klubu vzpírání TJ Glaverbel Czech Teplice dostalo patřičného ocenění. 36letý Zajan, duchcovský rodák, nevěřil svým uším, když ho moderátor slavnostního večera Ondřej Krátkoška vyzval, aby přišel na pódium pro hlavní cenu.

Vypadal jste hodně překvapený.
Byl jsem doslova v šoku. Víte, já byl nominovaný už několikrát, ale v šestatřiceti letech jsem tu poprvé. Když jsem dostal pozvánku do divadla, říkal jsem si, že budu tedy asi desátý, devátý… Tohle jsem rozhodně nečekal!

Jak se vám kráčelo nahoru po schůdkách pro cenu?
Já šel nahoru už před tím za kolektiv, tak jsem si to natrénoval (úsměv). Pak to ale bylo jiné. Říkal jsem hned moderátorovi, ať mě ušetří výslechu (úsměv).

Vyhrál jste ale zaslouženě, vždyť jste prožil báječnou sezonu.
Sezona byla jedna z mých nejlepších, přestože jsem shodil dvacet kilo. Mám totiž rodinné problémy, bojuji o střídavou péči pro svou dceru. V tom sportu mi ale úbytek kil pomohl. Já chtěl soutěžit ve své váze 95, život ale mínil jinak. I když jsem normálně jedl a trénoval, kila šla dolů. Samotný šampionát byl ale úžasný. Odjel jsem na něj s panem trenérem Proftem. Kdyby tam nebyl, tak nevím. V rozcvičovně i na prkně mě masíroval. Jak jsem shodil, tak mi odešla síla v nohou, potřeboval jsem jeho pomoc. On je zkrátka nejlepší trenér.

A také uznávaná persona ve světě vzpěračů. Prozraďte o něm něco více.
Je velký kliďas. Hodně mi od malička pomáhá, a to i mimo sport. Znám ho už od devíti let. Umí na závody skvěle připravit i po taktické stránce. Jak říkám, hlavně díky němu jsem na republice vyhrál. Díky jeho taktice se mi podařilo porazit havířovské borce, kteří patří k nejlepším v republice. Já bych sám sebe takhle skvěle nepřipravil. Pan Proft je zkrátka skvělý trenér i chlap. Stačí, když jen na závodech se mnou je, pak to jde samo.

Kromě titulu mistra republiky ve váze do 77 kil jste výrazně pomohl družstvu Teplic mezi elitu, když hlavně díky vašim výkonům vyhrálo Národní ligu. Jak se na nejvyšší soutěž těšíte?
V minulosti jsme Národní ligu také vyhráli, nakonec jsme ale nepostoupili. Vše je totiž o financích. Teď by to mělo být jinak, měli bychom se nejvyšší vzpěračské soutěže zúčastnit. Problémy ale budou se sokolovnou na Letné. Jedná se o vlastnická práva. Příliš tomu nerozumím, tak o tom nechci hovořit, ale rozhodne se v dubnu. Může se stát, že nás ze sokolovny vyhodí a my nebudeme mít kde trénovat a závodit.

Už jste zmínil, že bojujete o to, abyste měl svou dceru ve střídavé péči. To pro vás určitě musí být hodně náročné.
Udělal bych cokoli, abych jí měl ve střídavé péči, aby to bylo půl na půl, abych na ní měl stejný vliv jako její mamka. Moje dcerka se jmenuje Petruška, ale už od malička jí říkám Poštolka. Vítězství věnuji právě jí.