Ještě minulý měsíc byl dokonce mezi patnáctiletými první. Mezi muži je Ondra dvě stě desátý, jeho cílem  je být jednou co nejvýše. Našlápnuto mezi nejlepší má slušně, a to hraje squash teprve tři roky. Abychom byli přesní – o tom, čeho by chtěl dosáhnout, si každou noc zdát nenechává, milovaný squash si především naplno užívá.

„Dřív jsem hrál fotbal. Byl jsem brankář. Nebylo to špatné," říká skromně. Ostatně skromnost je jeho velmi dobrá vlastnost. Při tom byl jako fotbalový gólman velmi dobrý, dokonce se dostal do okresního výběru starších přípravek. Přednost ale dostal squash. „Baví mě víc," podotýká Vorlíček.

Ondřej je ze sportovní rodiny, táta Radek byl donedávna držitelem traťového rekordu populárního běžeckého závodu BĚKODO, okolo Doubravky brousí i jeho dědeček. Sportovní geny s mladým talentem šijí od rána do večera, squash je jeho životní láska. Prý nemá čas na nic ostatního, holky tedy mají zatím smůlu.

Nedávno se vrátil z Belgie, kde probíhal Belgian Junior Open 2014, druhý turnaj sezony, který se může pyšnit začleněním do Super Série. V Bruselu Ondřej potvrdil svou výtečnou formu. Ve finále si poradil s Irem Scottem Gillandersem. Trpělivou hrou donutil soupeře k chybám a vyhrál 3:0 (11-8, 11-1, 11-8). „Byli tam hodně těžcí soupeři. Finálový výsledek vypadá na první pohled jasně, ale byl to nejobtížnější zápas celého turnaje," vrací se Vorlíček ke svému fantastickému úspěchu. Už před dvěma týdny zářil na prvním dílu Super Série v maďarské Budapešti. I tam vyhrál zlato. Svoje první na podobném fóru. „Mám z toho skvělé pocity. Dostal jsem poháry, dám si je do vitrínky," usmívá se.
O squashi mluví rád, i kdy nepatří mezi upovídané chlapce. „Je to moc fajn sport. Fyzicky je náročný, i když podle trenérů je zrovna fyzička mou předností. A prý mi chybí víc hra dopředu, musím zlepšit zakončování."

Kdekdo si myslí, že squash je podobný tenisu. Ondra ale ty, kteří sdílí tuto myšlenku, chce vyvést z omylu. „Já bych řekl, že je podobný spíš golfu. Hlavně co se týče švihu," tvrdí. Sám ale golf nehraje. A ani jiné sporty. „Není na to moc čas. Chodím čtyřikrát týdně trénovat, o víkendech probíhají turnaje." Když už mu přeci jen čas na doplňkové sporty zbude, volí plavání a běhání. Občas se dokonce objeví i na BĚKODu.


Už jsme zmínili, že Ondřej Vorlíček chodí do devítky. Jak mu učení jde? „Podle mě dobrý, podle rodičů moc ne," odpovídá pohotově. A zároveň chce poděkovat učitelům z „Metelkárny", kteří mu vycházejí vstříc v jeho časově náročné přípravě a účasti na turnajích. Za materiální podporu vděčí firmám Salming a Dunlop, ta první se zabývá výrobou sportovního oblečení, druhá na trh dodává squashové rakety a míčky. Poděkování patří pochopitelně i rodičům. „Táta se mnou jezdí, pokud to jde. V Belgii nebyl, ale v Maďarsku ano."

Třeba jedno o Ondrovi uslyšíme v souvislosti s olympijskými hrami. „Squash není olympijský sport, ale jedná se o tom, že by byl do programu zařazen. Mohlo by tomu tak být v roce 2020," má kučeravý klučina dobré informace. Kdo ví, třeba se do Tokia, které bude letní olympiádu pořádat po  padesáti šesti letech, podívá.

Budoucnost má Ondřej Vorlíček před sebou, už teď je ale jasné, že jsme vám představili jednoho ze žhavých kandidátů na titul Nejúspěšnější sportovec roku Teplicka pro rok 2014 v kategorii mládež.
Tradiční anketa bude vyhlášená koncem ledna v Krušnohorském divadle. Čtenáři Teplického deníku budou v průběhu prosince moci hlasovat pomocí anketních lístků.