V 15 letech si při vážném úrazu, kdy chtěl v Německu přeskočit malou branku, natrhl ledvinu. I přes náročná léčení se po několika měsících ke kulturistice opět vrátil a dnes sbírá jedno ocenění za druhým.
Jak dlouho se věnujete kulturistice?
Cvičení jako takovému zhruba 10 let. Jako skoro každý jsem začínal cvičit doma s jednoručkami a hrazdou a postupně poté začal navštěvovat místní posilovnu. První soutěž jsem zkusil v roce 2012, bylo to v Kutné Hoře Gollem Classic, zde jsem získal 3. místo v kategorii do 75 kg. Paradoxně, i když mě tohle docela nakoplo, dva roky jsem potom měl jiné starosti a cvičení se pořádně nevěnoval. Začal jsem v té době bydlet s přítelkyní a k tomu, že jsem dojížděl až do Olomouce, tak na to nezbývalo tolik času. Hodně jsem zhubl, až na 70 kg a v roce 2014 jsem se teprve pořádně vrátil ke cvičení.
Jak náročné je skloubit studium na vysoké škole s kulturistikou?
Pokud by šlo jen o studium, tak je to v pohodě, ale skloubit někdy práci, školu a tréninky mi dalo teď na jaře opravdu zabrat a v podstatě svůj volný čas jsem strávil ve fitku. Přes týden chodím do práce, většinou pátky a soboty jsem jezdil do školy. A pokud škola ten týden nebyla, nadělával jsem na ni hodiny dopředu. V 8 hodin večer se dostanete domu, jdete si připravit jídlo na následující den a tak v půl desáté člověk zalehne. Je to náročné, kulturistika mi dala hodně, ať už je to určitý životní řád, kamarády, motivaci, ale hlavně to, že mě to doopravdy baví.
A je kulturistika jenom o svalech, tedy o dřině v posilovně, nebo v ní hrají důležitou roli i jiné faktory a předpoklady?
Kulturistika není jen o dřině v posilovně, je to životní styl, kterým se řídíte každý den a každou minutu. Stejně důležitou roli jako trénink hraje strava a spánek. K tomu, aby svaly rostly, je nutné je zničit v posilovně, poté správně nakrmit a nechat zregenerovat. Samozřejmě důležitým faktorem je genetika a také vůle, to první se dá nahradit právě tvrdou dřinou.
Proč jsou kulturisté během závodů vždy potřeni bronzově hnědou barvou?
Je to kvůli tomu, že když vyjdete na pódium pod reflektory bez barvy, nebude vidět absolutně nic jak pro rozhodčí, tak pro diváky. Barva vám zvýrazní svalovou definici a hlavně detaily, které poté rozhodují. Takže barvu používáme proto, aby diváci a rozhodčí vůbec něco viděli.
Jak se udržujete v kondici?
Momentálně každý den něco dělám, nebaví mě sedět doma na zadku. Většinou tak 5-6 tréninků v posilovně a volný den si vyjedu na kolo, abych měl i jiný druh pohybu, snažím se teď také pravidelně navštěvovat wellness, hodně mi to pomáhá v regeneraci. Jídelníček se může zdát někomu monotónní. Skládá se hlavně z masa, vajec, hodně zeleniny. Teď po závodech jsem začal držet spíš takovou ketogenní stravu, hodně bílkovin a zdravých tuků, až mne překvapilo, jak dobře to funguje.
Na Mistrovství ČR v kulturistice federace Nabba/WFF jste vybojoval 1. místo a stal se mistrem České republiky. Jaké jsou vaše další úspěchy?
Předchozí rok jsem vybojoval dvě stříbrné placky v kategorii Nováčků a Men 3, na Grznár Cupu jsem také získal stříbro ve sloučené kategorii Men 2-3, třetí místo na Gollem Classic 2012. Ale cením si hodně i 5. místa z první soutěže ve federaci Nabba/WFF, to byl Torro Cup ve Vysokém Mýtě, kde jsem měl v kategorii dva mistry světa a když jsem přišel do rozcvičovny a viděl, že budu stát na pódiu vedle Richarda Čady, kterého jsem jako mladý sledoval v časopisech, tak jsem jen zíral a nevěřil.
Kde jsou vůbec podle vás hranice kulturisty v otázce nabírání svalové hmoty? Máte třeba nějaký svůj světový vzor?
Těžko říct, kde jsou hranice, je to totéž jako v ostatních sportech, zde máte taky rekordy a vždy se řekne, že už to nepůjde překonat. Ale v kulturistice nejde jen o svalový objem, ten je až na posledním místě, hodnotí se především připravenost, vyrýsovanost a symetrie. Tohle jsou důležitější aspekty než objem. Mým obrovským vzorem je můj trenér Filip Grznár a tímto bych mu chtěl veřejně poděkovat za všechno, co pro mě udělal a hlavně za tu obrovskou motivaci, kterou on sám je. Začali jsme spolu v roce 2015, kdy jsem se vracel k soutěžení, on má obrovský podíl na tom, že jsem se dostal až k reprezentaci. Je to profík a vždycky jsem ho ve všem poslechl na slovo.
Setkal jste se během závodů s tím, že by někdo z vašich soupeřů bral doping?
Záleží, co si kdo představuje pod slovem doping. Spousta neznalých lidí vám řekne, že protein a doplňky stravy jsou špatné látky nebo dokonce, že to jsou steroidy. Přitom oni sami jdou do krámu a tam si nakoupí potraviny, které se z 60 % skládají z cukru, umělých sladidel, konzervantů a špatných tuků. Podívejte se na složení českých potravin, je to odpad, a to že jdete do obchodu a musíte tam přebírat dvě bedýnky, než najdete neshnilou zeleninu, je podle mě hrůza a je to jen odraz toho, co si zde lidé nechávají líbit. Co se týká dopingu, ten je ve všech vrcholových sportech, možná snad mimo šachů. Podobně a jen těžko tomu zabráníte, sportovci trénují na hranici selhání. Mety a rekordy jsou dnes nastavené již tak vysoko, že je velmi těžké na ně dosáhnout.
A co ženy, co se věnují kulturistice. Podle některých kritiků jde o sport výhradně pro muže a ženám příliš nesluší, když mají větší svaly než muži. Co myslíte?
No, tak co se týče čistě kulturistiky, to se mi absolutně nelíbí. Myslím si, že jsou prostě sporty, kde ženy nemají co dělat a tohle je jeden z nich, ale je to každého věc. Pokud jde o méně osvalené kategorie, jako třeba physique, bodyfitness, bikiny, tak na to už se dá koukat.
Profil českého mistra v kulturistice
Michaelu Kučerovi je 27 let, pochází z Bělé pod Bezdězem a studuje fakultu Výrobních technologií a managementu na ústecké univerzitě. Na pražském Mistrovství ČR v kulturistice federace Nabba/WFF vybojoval 1. místo a stal se mistrem České republiky. Na mistrovství Evropy pořádaném v Litvě v silné evropské konkurenci početné kategorie WFF Athletic obsadil vynikající 6. místo.